O Víně

16.10.2013 Sajmik Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 16.10.2013 07:00

Pár pěkných vín z „Čtyřgrošové stodoly“

Ani nevím proč, ale ženy-vinařky mi byly vždy sympatické. S Hildegard Horat z languedockého vinařství La Grange de Quatre Sous jsem sice neměl možnost se osobně setkat, ale její vína na mě udělala velmi pozitivní dojem. K popisu cuvée Les Serrottes 2004 přidávám ještě degustační poznámky dvou o něco starších lahví vypitých dříve.

Vinařství s trochu "podceňujícím" názvem La Grange de Quatre Sous (překlad je v titulku) se nachází v malé vesnici Assignan, asi 30 km severozápadně od města Béziers. Jeho "duší i tělem" je Hildegard Horat, rodilá Švýcarka a původní profesí resturátorka historických památek. Když v polovině 70. let se svým prvním manželem navštívila Languedoc, zalíbila se jim starobylá kamenná usedlost, byť opuštěná a v dezolátním stavu. Koupili ji a během několika let se podařilo ji rekonstruovat a vybudovat vinný sklep. K usedlosti totiž patřily 3 ha vinic, hlavně starých keřů odrůdy Cinsault, z nichž tehdy dělali růžové víno, které vozili do Švýcarska, aby měli peníze na opravy domu. V roce 1983 se sem natrvalo přestěhovali a začali s vinařením na plný úvazek, především vyklučili asi 5 ha "garrigue", tzn. divoce rostoucí středomořské vegetace na místní kamenité půdě (na vápencovém podloží), a vysadili zde vinice. Postupně je začali obdělávat v bio režimu, oficiální certifikaci získali v roce 1999 (tuto skutečnost však na etiketách neuvádějí). Hildegard si udělala vinařský kurs CFPPA v Béziers, takže začala mít při výrobě vína hlavní slovo; když se s manželem rozešli, převzala vedení vinařství na několik let sama. Dnes hospodaří se svým druhým manželem, který pochází z afrického Senegalu.

Jelikož jejich web je dost skoupý na slovo, většina informací uvedených v tomto článku pochází z jiných zdrojů, ale evidentně dobře informovaných, např. z blogu Iris Rutz-Rudel, Hildegardiny přítelkyně a taktéž vinařky, nebo ze stránek internetového obchodu Vins étonnants, který její vína prodává (specializuje se na prodej vín nesířených, bio a biodynamických, z málo známých odrůd apod.).

Na celkové ploše 8 ha aktuálně pěstuje desítku odrůd. Je o ní známo, že ráda experimentuje, takže kromě obvyklých jihofrancouzských odrůd (Syrah, Grenache, Mourvèdre, z bílých Viognier, Marsanne a dnes už i Chardonnay) vysadila také Cabernet Sauvignon, Cabernet franc a v Languedocu jinak takřka chybějící Malbec. Naprostým unikátem jejích vinic je bílá odrůda Petite Arvine, kterou si přivezla ze Švýcarska a naroubovala ji na staré keře Clairette ještě v době, kdy její vysazování nebylo ve Francii vůbec povoleno; i dnes se víno z ní vyrobené musí označovat jako stolní. Podobně je tomu u červených vín, při jejichž výrobě jsou používány kabernety nebo Malbec - přestože vinařství se nachází v areálu apelace Saint-Chinian AOC (psal jsem o ní v předminulém zápisku o Domaine Canet Valette), deklarují se jako zemská, tzn. "Vin de Pays dʼOc", po nedávné změně názvů apelací jako "Pays dʼOc IGP", což jí zjevně nijak nevadí, svá vína bez problémů prodá, ať je jejich označení jakékoliv.

Hildegard musí být silná osobnost, když se jako vinařka uchytila v době, kdy vinařství bylo takřka výhradně mužskou záležitostí. Jistě to na začátku neměla lehké - jako žena, cizinka, která navíc přišla s neobvyklými odrůdami a s bio hospodařením, které bylo sotva v plenkách; zkrátka dovedu si představit, že se na ni někteří starousedlíci museli dívat trochu podezřívavě. Dnes to vinařky mají asi o dost jednodušší, zrovna Hildegard je respektovanou členkou nedávno (2009) založené asociace Vinifilles ("Vínoholky"), v níž je sdruženo 18 vinařek z regionu Languedoc-Roussillon, které si navzájem pomáhají a sdílejí své zkušenosti.

Pokud jde o vinice, jako hlavní systém vedení používá tzv. "palissage en lyre" (jestli znáte český termín, tak sem s ním), kdy každý kmínek má tvar písmene Y, takže letorosty směřují zešikma (tomu odpovídá i tvar kovové či dřevěné konstrukce). Nemám k dispozici fotografie přímo jejích vinic, ale na internetu lze najít obrázky, jak tento způsob vedení vypadá (viz dole). Výhodou je to, že každý keř má větší plochu listů vystavených slunci, což zlepšuje fotosyntézu a tím pádem i dozrávání hroznů; dále to umožňuje dobré provzdušnění keřů, což snižuje riziko šíření šedé plísně. Ačkoliv tento způsob vedení obecně umožňuje i mechanickou sklizeň, v La Grange de Quatre Sous se samozřejmě sklízí ručně.

Vinařství v současné době produkuje celkem osm vín, která jsou na jejich stránkách celkem podrobně představena (bohužel jen francouzsky a německy). Omezím se jen na jejich čtyři červená vína, neboť bílá ani růžové jsem neochutnal. Všechna čtyři červená vína jsou směsi dvou až čtyř odrůd. Po odstopkování kvasí v nerezu, pouze s autochtonními kvasinkami, délka kontaktu se slupkami je 25 až 30 dnů.

"Základní" cuvée Garsinde je směs Malbec, Syrah a Cabernet franc (vždy v pořadí podle objemu ve výsledné směsi), školeno 10 měsíců v nerezu. Vinařství je doporučuje vypít do pěti let. Cena cca 8 €.

Les Serrottes je směs Syrah a Malbec (podíl obou odrůd v jednotlivých ročnících mírně kolísá, ale Syrahu je vždy o něco více), z vinic starých asi 25 let, školeno 2 roky v sudech 18 hl a pak půl roku v nerezu. Má se pít v rozmezí 3 až 12 let.

Lo Molin obsahuje Cabernet Sauvignon a Cabernet franc, školení dva roky v dubových sudech o objemu 500 l a následně půl roku v nerezu. K pití mezi 5 a 15 lety.

Cuvée nazvané jednoduše La Grange de Quatre Sous, které začali vyrábět až před několika lety, kombinuje všechny čtyři červené odrůdy (nejvíce je zastoupen Syrah). Školení je stejné jako u Lo Molin, stejně tak i doporučená doba archivace. Cena asi 20 €. Jen doplním, že popsané školení jednotlivých vín se vztahuje k aktuálně prodávaným ročníkům 2010 a 2011, ale deset let předtím mohlo být odlišné, příslušné údaje k níže komentovaným vínům se mi však nepodařilo dohledat.

A teď už konečně k degustačním poznámkám. Začnu s Les Serrottes 2004, které mám ještě v čerstvé paměti. Zelená láhev typu Bordeaux, kvalitní celokorek. Pěkná granátová barva. Vůně ovocito-kořenitá, příjemná a poměrně intenzivní, s velmi slabým vegetálním podtónem. Chuť poměrně plná, ale nijak extra masivní, stále s výraznou ovocitostí. Třísloviny jsou pořád znatelné, ale velmi zdařile extrahované. Asi po dvou hodinách se vůni projevují jemné animální tóny, které dodávají vínu komplexitu. Velmi dlouhá a harmonická dochuť.

Druhý den: vůně je možná o něco méně intenzivní; chuť je ještě lépe sladěná, velmi elegantní. Patří k těm vínům, která se těžko popisují, protože všechny složky do sebe dokonale zapadají, nic nevyčnívá ani neschází, což vypadá na první pohled jako samozřejmost, ale samozřejmé to rozhodně není. Celkově výborné a hlavně parádně pitelné víno, hladina v láhvi klesá závratnou rychlostí! Určitě ještě pár let vydrží a dost možná by se při tom mohlo ještě trochu zlepšit.

Koupeno ve vinotéce La Cave ve Vídni, slevněno ze 14 na 7 €, což je naprosto úžasný poměr cena/kvalita, i původní cena by byla rozumná. Jenom škoda, že jsem tehdy nevzal všechno, co tam měli... Dnes už bohužel vína z tohoto vinařství neprodávají, budu se muset poohlédnout jinde.

Dovolím si ještě malou "retrospektivu", tedy přepis poznámek ke dvěma lahvím starších ročníků.

Les Serrottes 2001 (láhev vypita v březnu 2012): granátová barva s blednoucím okrajem; výrazná a komplexní vůně, v níž se mísí černé ovoce (možná lehce "syrové"), provensálské koření, postupně také trochu smůla a podobné terciérní vůně. Chuť dost plná a nabušená, ale stále působí celkem mladistvě díky pěkné ovocitosti a svěžím kyselinám. Pěkná harmonie, jenom třísloviny by mohly být o chlup výraznější, to byla jediná (drobná) výtka, která mě napadla. Celkově jde ale o výborné a lahodné víno, s dlouhou dochutí, které nijak nezastírá svůj jižní původ, vzhledem ke svému věku ve velmi dobré kondici. Koupeno v Německu (Weinbotschaft, Bodenheim) za 10,30 € (po slevě), což byla opět super cena (aktuálně zde za 17 €).

Lo Molin 2002 (červenec 2010): granátová barva s lehce mahagonovým odstínem; ve vůni slabé živočišné tóny a lehce syrová ovocitost, která postupně vymizela, provzdušněním vůně získala na kompexitě. Chuť plná, šťavnatá a sametová, jen trochu rušivě vystupuje alkohol; pěkně zestárlé třísloviny podle mého gusta. Delší harmonická dochuť, velmi dobře pitelné jižanské víno. Upřímně řečeno použití Cabernetu Sauvignon a Cabernetu franc bych naslepo vůbec netipoval, stejně jako to, že víno pochází z (papírově) podprůměrného ročníku 2002. Dobrá práce, ale při zpětném pohledu bych asi lehce upřednostnil Les Serrottes. Koupeno tamtéž za 14,50 €, což už sice není "skoro zadarmo", ale kvalitě a stáří vína odpovídá.

Počet příspěvků v diskuzi: 0  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4593x