O Víně

Moje reportáže obvykle popisují průběh degustace s následným hodnocením. Dnes to trochu obrátíme, s hodnocením se nebudeme plíživě šourat a řekněme si to rovnou na plnou pusu. Pozvání Vladimíra Tetura (za pomoc děkujeme Milanu Nemravovi) bylo skvělým tahem, asi padesát účastníků se shodlo na tom, že šlo o jednu z nejlepších degustací, jaké se kdy zúčastnili.

Základem byla pochopitelně výborná vína. Přidejte k tomu ovšem ještě strašně příjemného pana vinaře s úžasnými názory i příjemně vtipným projevem, a máte směs, blížící se dokonalosti.

Mnohé vám napoví už degustační list. Láďa zastává názor, že víno je především radost, potěšení, nikoliv matematika a řeč čísel. Má vyzkoušeno, že pokud uvede nějaké bližší údaje, lidé si zbytečně předem k některým vínům vytvoří vztah a k jiným ne. Pokud jim nic dopředu nesdělí, ochutnávají bez předsudků a najednou zjistí, že jim chutná také jiná odrůda nebo typ vína.

Jestli něco nesnáší ve víně a v životě, je to stereotyp a nuda. Proč máme pít vína v pořadí bílá, růžová, červená, mladá před staršími a celkově dodržovat nějaké vymyšlené poučky? Kdo tyto poučky stanovil a proč nám vlastně radí?

On pořadí sestavuje tak, jak si myslí, že budou jeho vína chutnat a provokovat smysly. Pro tuto degustaci měl každý účastník dvě skleničky, mohl se ke vzorkům vracet, zkoušet je znovu a objevovat ve víně stále něco nového.

Stran pijáků vína je Láďa neuvěřitelně tolerantní a nepředpojatý člověk. Každý má pít to, co mu chutná. Zásadně nikomu nevykládá, co má ve víně cítit, ať si tam každý najde to svoje. Nemá rád módní trendy v odrůdách nebo "suchosti" vín, vinař by měl držet určitou koncepci a ne se něčemu tupě přizpůsobovat. Pokud však sám cítí, že lze něco udělat nově, jinak, neměl by se bát a měl by jít do toho.

Jako každý člověk má rád příjemné recenze na svá vína, ostatní bere s velkým nadhledem a právem na vlastní názor.

Láďa se též přimlouval nad tím, abychom víno pili v dobré náladě a pro navození dobré nálady. Sebelepší víno nebude nikdy vychutnáno, pokud ho pijeme ve vzteku nebo smutní.

Názor, že se u nás nedá vypěstovat dobré červené víno, má za nešťastný. Doporučuje tato vína otevírat několik hodin nebo i den předem, aby se nadechla a rozvinula svůj potenciál. Též se domnívá, že červeným vínům sluší archivace a doufá, že vinaři budou mít finance a prostor, aby jí mohli dělat a nemuseli vína ihned prodávat.

Nemá rád vrážení klínů mezi vinaře, on sám preferuje spolupráci a kamarádství. Říká - I kdybychom prodali víno ze všech našich (českých a moravských) vinic, uspokojí to poptávku asi jen z 35 %, zbytek se musí dovézt. Cílem tedy nemá být obsadit trh, protože nemáme čím, ale získané pozice si kvalitou udržet.

Nerad mluví o technologii ve vinařství, je to podle něj stejné, jako by skvělý kuchař popisoval hostům svůj hrnec. Základem má být vždy zdravý hrozen a píle vinaře, technologie je jen podpora, víno za něj neudělá.

Z předchozích řádek jste možná získali dojem, že se jednalo o nějakou školometskou ukázku. Opak je pravdou. Láďa popíjel s účastníky, své teorie prokládal humornými historkami a kladl soutěžní otázky, které ihned odměňoval lahvemi.

Několik si pamatuji, dotaz zněl například, kolik činí plocha vinic ve Velkých Bílovicích, kolik v České republice, kolik máme vinařských oblastí nebo z jakých odrůd se skládá odrůda Pálava. Můžete sami zkusit, zda byste uspěli.

Dvě otázky jsme mohli položit sami, moc hezky si je připravil Míra. První zněla - kolik jsme za ta léta ochutnali na našich degustacích vzorků vín. Bylo to 639 vín a dalších vinných produktů, úctu budící číslo. Není se co divit, příští měsíc oslavíme 5 let.

Druhá otázka zněla - kolik je nám organizátorům dohromady let? Správně 140 - já 39, Jára 50, Míra 51. Účastník Luděk nevhodně tipoval 180 a byl pokárán před nastoupenou jednotkou. :-)

Jak už jsem zmínil, Láďa prokládal své vyprávění veselými příhodami, o které vás nechci ochudit.

Degustace v nejmenovaném městě, požadavek dámy na víno: Dobrý den, já bych chtěla suché víno, které není kyselé, protože mám ráda sladké.

Tomáš: Chtěl bych vinici v Bílovicích, co pro to mám udělat?

Láďa: Najdi si holku z Bílovic, co má vinici a ožeň se s ní.

Tomáš: Já už jsem ženatý.

Láďa: Tak se rozveď, najdi si holku z Bílovic, co má vinici a ožeň se s ní.

Láďa: Strašně mě baví si večer otevřít venku láhev růžového a dívat se, jak mi roste pěkně na zahradě tráva.

Mladá slečna spikleneckým hlasem: Laďo, ty fakt pěstuješ trávu?

Já bych doplnil, že přestože se Láďovi přezdívalo jeden čas Pan Irsay, on sám tuto odrůdu nepreferuje, jeho favoritem je Rulandské modré.

Mně asi nejvíc chutnal Sauvignon, ale pěkná byla skutečně všechna vína.

Potěšitelné je, že Láďa má sice tři dcery, ale jedna už určitě přebere jeho řemeslo. Opět sympatické je, že jí své vinařství půjčuje, aby si vše mohla vyzkoušet. Vtipné je též to, že jejím profesorem je další velkobílovický vinař, v mých reportážích často zmiňovaný Pavel Zemánek. Mimochodem svou profesůru ohlásil slovy - byl jsem u Zemana na Hradě a dal mi teda tu růru.

Bohužel, vše pěkné někdy končí. Proběhla losovačka a tradiční předání štafetového vína. Láďa dál popíjel svá vínka, prodával je a povídal si s účastníky. Okolo jedenácté jsme se rozloučili a slíbili si, že to nebylo naposled a degustaci určitě zopakujeme. Láďu také určitě navštívíme na otevřených sklepech.

Stručně shrnuto. Pokud pořádáte degustace, pana Vladimíra Tetura si pozvěte. Bude to skvělý zážitek, tak přísahám!

P.S. Chtěl bych poděkovat všem účastníkům za vytvoření fajn atmosféry a Romanovi s Lenkou, kteří nás vzali pod svá křídla.