O Víně

Asi každý, kdo se o víno jen malinko zajímá, má toto vinařství spojeno se společností Sazka. Již dva roky tomu ale tak není, vinařství změnilo majitele - podniká v oboru oceli a došlo samozřejmě též k řadě dalších změn. Pojďme se však ještě vrátit zpátky a říci si, co po sobě společnost Sazka, samozřejmě hlavně v podobě šéfa pana Hušáka, zanechala.

Jako jednoznačný úspěch lze hodnotit, že se povedlo vykoupit mnohdy roztříštěné vinice a spojit jí v jednu jedinou. Vinařství Kolby tak v této krásné stejnojmenné lokalitě vlastní 34 hektarů. Jsou plně soběstační, hrozny nenakupují ani neprodávají.

Příliš se neinvestovalo do technologií ani budov.

Jednoznačně problematickým dědictvím je to, že vinařství vína nikomu neprodávalo, mělo je jako prezent pro obchodní partnery, tudíž nulové distribuční kanály, řečeno moderně.

Ve vinařství z důvodů výše uvedených například zcela chyběla degustační místnost nebo ubytování. To první už existuje, na druhém se velmi intenzívně pracuje. Vinařství se vůbec neprezentovalo směrem navenek, bylo uzavřené, což je už opět minulost.

Nový majitel vyhlásil politiku "šulnul", posléze zisk. Neboli vinařství musí hospodařit beze ztrát a postupně začít vykazovat zisk. Nejtěžší úkol tedy byl těch zhruba 80 tisíc vyrobených láhví ročně prodat. Prodejní čísla se stále zlepšují, ovšem k plné spokojenosti se dopracují tak za 3 roky (Pět let je doba, kdy se podaří vybudovat kvalitní distribuční síť, odhaduje Zdeněk). Vinařství je tudíž velmi nakloněno předvádění, degustacím a celkové spolupráci. Kdo se vínem zabýváte profesionálně, využijte, taková šance se možná již nikdy nebude opakovat.

Vinařství pěstuje jen několik odrůd, za vlajkové lodi považují Ryzlinky vlašský a rýnský, dále u nich najdeme Rulandské bílé a šedé, Chardonnay, Cabernet Sauvignon a Modrý Portugal. Jestli jsem dobře poslouchal, mají ještě Sauvignon a hodlají vysadit něco Tramínu a Merlotu.

Při skladbě odrůd se snaží respektovat místní přírodní podmínky, tedy unikátní ráj všeho možného, jakým je pouzdřanská step a blízkost Pálavy.

Révu vedou na jeden tažeň a pokud je třeba, redukují úrodu. Mají filozofii Jedna hlava, jedna láhev.

S uváděním na trh nespěchají, vždy čekají dva až tři roky. Archivují rovnou v láhvích, které se před distribucí koncovému zákazníkovi umyjí a opatří etiketou. Archivují v několik set let starém sklepě, mají velké plány i s malým zámečkem v areálu, zde je však třeba investice v řádu stovek milionů.

Láhve používají dražší, jednoho typu (viz foto), které například vydrží větší tlaky při stohování a celkově jsou odolnější.

Ke špuntování používají kvalitní korky, někdy se může stát, že víno znehodnotí - včera například dvě láhve. Je to určitá daň za nejspíše ideální uzávěr pro archivní vína.

Vína mají stanovenou cenu a s léty archivace postupně zdražují. Vinařství do toho nejde bezduchým způsobem zarchivuji všechno a vydělám majlant, ale sami musí být vnitřně a chuťově přesvědčeni, že u toho kterého vína má archivace potenciál a význam.

Jak asi víte z mých článků, nejsem přítelem archivních vín, ale tady to nějak nevadilo. Vína byla stále v kondici, příjemně pitelná, zajímavá a určitě bych si mezi nimi vybral.

Vinařství též začalo obesílat některé domáci a zahraniční soutěže a získali řadu pěkných ocenění. Jsou členy sdružení V8.

Zdeněk pochází z vinařské rodiny, vínu se věnují též jeho příbuzní. Velmi se mi líbilo, že nikomu nic nevnucoval, nepřechvaloval svá vína, nepomlouval jiné filozofie nebo přístupy. Sám vzpomněl veselou příhodu, kdy strýci věnoval jedno víno z jejich produkce, které on sám považoval za skvělé, a strýc ho vylil po prvním doušku s tím, že je strašné.

Mně osobně nejvíc chutnal "devítkový" Cabernet Sauvignon, který řada přátel pana majitele, kteří milují francouzská vína, přirovnávají právě ke cabernetům z této země. Zdeněk je zavilý nepřítel barikování, přesto jsou červená vína dělána částečně právě touto metodou. Tedy nabarikuje se 450 litrů vína - dva sudy a pak se spojí se 4.500 litry vína, které barikováno nebylo. Vínu to dodá další rozměr.

Zdeněk též pobavil líčením peripetií s celníky při distribuci vín do Francie, člověk si pak začne říkat, zda je EU zónou volného obchodu nebo demence.

Pokud by nám měl dát jeden tip, pak si příští rok máme koupit Modrý Portugal ročníku 2012, který dozrál do výběru z hroznů a jedná se opravdu o skvělou záležitost.

Vše hezké někdy končí, vylosovali jsme tentokrát výherkyni, předali Zdeňkovi láhev od Pavla Skráška, který poslal dál víno Pavlovi Hrabkovskému ("ale jen podpis, jo, já strašně škrábu."), následoval prodej a společné focení.

Zde je potřeba ocenit ochotu vinařství, které dalo účastníkům degustace slevu dvacet procent z běžné ceny, čehož mnozí rádi využili. Ještě jednou děkujeme.

Pak následovalo loučení a slib, že se určitě nevidíme naposledy a při návštěvě Moravy určitě skočíme rovnou do jámy lvové, tedy navštívíme vinařství osobně.

Opět se ukázalo, že svět je malý. Nějak jsme se dostali na to, že chodíme do sauny s boxerským šampionem Lukášem Konečným a Zdeněk reagoval, že ho velmi dobře zná, protože k nim jezdí mlsat mandlovici.

Byl to prostě po všech stránkách příjemný večer.

Návštěvu tohoto vinařství mohu jen doporučit. Velmi pěkná vína, zase trochu jiná, než máme běžně možnost ochutnat. Vinařství má navíc obrovský potenciál do dalších let, je na co se těšit. Jak už jsem zde několikrát psal: Můžete mít rádi vinařství Kolby nebo nemusíte. Ale minout byste ho rozhodně neměli.