O Víně

Nedávno obletěla svět vinných publicistů zpráva, kterak známá kanadská publicistka a blogerka Natalie MacLean parazituje na práci svých kolegů. Tato autorka knih „Unquenchable" a „Red, White and Drunk All Over", která byla dokonce přeložena do českého jazyka (vydalo nakladatelství Slovart v roce 2010 pod názvem „Červené, bílé, pije se všude") se neostýchá sama sebe nazývat „World's Best Wine Writer" - nejlepším vínopsavcem světa, jelikož v roce 2003 získala titul Best Wine Writer udělený komisí World Food Media Award, avšak její praktiky nejsou tak zcela košér...

Její webové portály http://www.nataliemaclean.com/ a http://www.natdecants.com/ mimochodem rovněž nabízejí placené členství za $ 2,10 měsíčně, které umožňuje čtenářům přístup k recenzím vín (http://www.nataliemaclean.com/#&panel1-1) a počet předplatitelů se odhaduje na nějakých 150 tisíc. Základem práce, které Natalie MacLean zveřejňuje na těchto portálech jsou recenze vín a párování vín s různými pokrmy. Ke svým vlastním článkům, které jsou často až extrémně krátké, MacLean zpravidla přidávala profesionální recenze a degustační poznámky i jiných autorů. Pod těmito články někdy uváděla iniciály jejich originálních tvůrců, avšak nikdy ne celé jméno autora, název publikace nebo zdroj a mnohdy byl akreditován pouze titul Vintages Wine Catalogue, který vydává státní kanadský monopol Liquor Control Board of Ontario (LCBO), odkud příspěvky převzala (nutno podotknout, že tento žurnál plně kredituje jména autorů degustačních poznámek, avšak v následném použití na výše uvedených portálech jsou anonymní).

Někteří kritikové se proto oprávněně domnívají, že si Natalie MacLean buduje svoji vlastní reputaci, image a potažmo byznys na úkor druhých. Jednoduše řečeno, označení pro aktivity, ve kterých se Natalie MacLean angažuje, se nazývá porušování autorských práv. Jinými slovy: krádež. A krádež duševního vlastnictví za účelem vlastního obohacování nelze v žurnalistické branži tolerovat.

Kanadské zákony i zákony jiných zemí povolují čerpání a užití materiálů z jiných zdrojů pokud se jedná o ilustraci nebo kritiku (např. ukázka filmového klipu nebo odstavec z románu za účelem recenze), což je všeobecně definováno jako „Fair Use" (férové použití). Použití práce jiných autorů však v tomto případě zcela evidentně nesplňuje podmínky férového použití neboť Natalie MacLean publikovala recenze a degustační poznámky jiných kritiků, a to nejen bez uvedení zdroje a jmen autorů, ale i bez jejich svolení a navíc v plném rozsahu pod svým jménem ke svým vlastním komerčním účelům a ne k účelům, které jsou ze zákona povoleny.

Americký webový portál Palate Press (http://www.palatepress.com/) 16. prosince 2012 publikoval článek s názvem: Natalie MacLean - World's Best Wine Writer or Content Thief?" (Natalie MacLean - nejlepší autor o víně na světě nebo zloděj textů?), ve kterých upozornil své čtenáře na tato porušování autorských práv, na němž se následně rozvinula zapálená diskuze, do které se zapojili nejen čtenáři, ale i poškození autoři. Autoři světového renomé, jako například James Halliday, Jamie Goode, Tony Aspler, Roger Voss, Robert Parker, Jancis Robinson... Zejména posledně citovaná publicistka, držitelka titulů Master of Wine a Order of the British Empire byla šokována zneužitím svých textů publikovaných do té doby pouze na tzv. „purpurových stránkách" svého portálu http://www.jancisrobinson.com/. „Než jsem byla upozorněna na tento fakt, neměla jsem žádné tušení, že se mé texty zveřejňují na portále Natalie MacLean," sdělila Jancis Robinson MW, OBE časopisu Decanter a dodává: „Nemohu se ubránit dojmu, že Natalie zřejmě doufá v každého náhodného návštěvníka svých stránek, který si bude myslet, že všechny ty recenze pocházejí z jejího vlastního pera." Michael Pinkus, prezident asociace autorů píšících o víně v Kanadě, The Wine Writers‘ Circle of Canada, jenž poprvé zaznamenal tento incident v říjnu minulého roku, to komentoval slovy: „Největším hříchem je podle mne to, že jí [Natalie MacLean] dalo větší práci odstranit jméno autora, datum a zdroj, který je uveden v publikaci LCBO, z níž texty převzala... Jméno autora je v degustačních poznámkách vším. Je znám pro svůj jazyk a čtenáři jej sledují a následují." Požádal Natalie MacLean o uvedení jmen autorů a zdrojů těchto citátů jako slušnost. Natalie nonšalantně odpověděla, že na jejích stránkách jsou vysvětlivky ke zkratkám a iniciálům autorů, ovšem Pinkus je tam nenašel a MacLean nikdy neposlala žádný odkaz..

Portál Palate Press se zavazuje k dodržování nejvyšších etických standardů. „Nemůžeme nečinně sedět, zatímco kolega enogastronomických žurnalistů přináší diskreditaci do naší profese. Nezbývá než doufat, že paní MacLean přestane krášlit své vlastní stránky tvrdou prací svých kolegů."

Za Palate Press se podepsali:
David Honig, Publisher
Rémy Charest, Editor
Becky Sue Epstein, International Editor
Tom Mansell, Science Editor
Ryan Reichert, Managing Editor
Gary Thomas, Wine Review Editor

Více informací o Natalie MacLean s relevantními referencemi lze najít na: http://en.wikipedia.org/wiki/Natalie_MacLean.

Blíže domovu Ing. Jiří Sedlo, bývalý předseda Svazu vinařů České republiky, začal v poslední době adoptovat podobnou línou taktiku na svém poli působnosti, a to v časopise Vinařský obzor. Od čísla 11 roku 2012 můžeme na straně „Obsah", nejčastěji v sekci „Obchod a marketing", spatřit názvy článků, jejichž autorem se zdá být Jiří Sedlo, avšak po přečtení textu na relevantní stránce se dovídáme např. že materiál z jisté disertační práce toho či onoho autora „vybral nebo zpracoval Jiří Sedlo". Konkrétně v tomto čísle jde dokonce o dva články: na str. 571 „Analýza ochoty spotřebitelů připlatit si za víno s nízkým obsahem oxidu siřičitého" zpracoval Jiří Sedlo podle článku Appleby, Ch., Costanigro, M., Thilmany, D., Menke, S.: Measuring Consumer Willingness to Pay for Low-Sulphite Wine: A Conjoint Analysis. AAWE WORKING PAPER No. 117, http://www.wine-economics.org/, 36 s., srpen 2012. ISSN 2166-9112. V témže výtisku na str. 552 najdeme ještě další podobně převzatý článek, a to „Příčiny a důsledky zvýšení obsahu cukru v hroznech z Kalifornie". Zpracoval Jiří Sedlo z článku: Alston, J.M., Fuller, K.B., Lapsley, J.T., Soleas, G.: Too Much of a Good Thing? Causes and Consequences of Increases in Sugar Content of California Wine Grapes. Journal of Wine Economics, Volume 6, č. 2, 2011, s. 135-159.

V čísle 12/2012 jsme na stranách 626 a 627 byli obdařeni článkem „Víno a ekonomika", který opět „zpracoval" Jiří Sedlo z článku: Karl Storchmann (2012): Wine Economics. Journal of Wine Economics, 7, s. 1-33. V závěru je sice odkaz na použitou literaturu, ovšem její seznam zřejmě není úplný. Na můj dotaz zda byl požádán o souhlas k šíření mi jak Karl Storchmann, autor předmětného textu (Economics Dept. New York University), tak Orley Ashenfelter (Princeton Uni), prezident American Association of Wine Economists (AAWE), který je rovněž zmíněn v několika případech v „použité literatuře", odpověděli, že od nich nikdo žádný souhlas nežádal. Profesor Ashenfelter dokonce komentoval, že za jeho dlouholeté spolupráce s CERGE-EI Univerzity Karlovy a jeho pobytu v Praze se nikdy s takovým chováním nesetkal...

Ale jedeme dál. V obsahu prvního čísla roku 2013 upoutá pozornost čtenářů VO zajímavý článek na historické téma: „Organizace římského obchodu s vínem", jehož autorem se opět tváří být Jiří Sedlo. Na str. 44 pak stojí: „Z disertační práce Conison, A.: The Organization of Rome's Wine Trade, University of Michigan 2012, AAWE Working Paper No. 12, History, 280 s., listopad 2012 ISSN 2166-9112", http://www.wine-economics.org/, vybral Jiří Sedlo. Po rozkliknutí odkazu lze snadno tuto disertační práci najít v sekci Working Papers a po zadání klíčových slov zcela bezpečně objevit pasáže této excelentní práce Alexandera Conisona na: http://www.wine-economics.org/aawe/wp-content/uploads/2012/10/AAWE_WP12.pdf, kde zjistíme s absolutní jistotou odkud a co J. Sedlo převzal. Kdo toto dílo o 274 stranách přeložil pan Sedlo neuvádí, avšak na str. 44 se v prostředním sloupci uprostřed dočítáme následující: (poznámka překladatele: to je jen o 25 % méně než nynější spotřeba celé ČR), ačkoliv o žádném překladu originálu není nikde žádná zmínka.

Fantom-překladatel se v těchto převzatých materiálech publikovaných v periodiku Vinařský obzor objevuje ještě dvakrát, a to ve výše zmíněném článku „Víno a ekonomika", který je publikován v čísle 12/2012, kde konkrétní zmínku v kurzívě nalezneme v prvním a třetím sloupci na str. 627. Rovněž je i zde odkaz na použitou literaturu neúplný, neboť originál tyto informace uvádí na závratných 19 stranách této disertační práce (str. 256-274).

V únorovém čísle 2013 pak na str. 99 najdeme kraťas v podobě: „Jak cena vína ovlivní jeho chuť", kde je na konci článku zmínka: Z článku „Almenberg, J., Dreber, A.,: When Does the Price Affect the Taste? Results from a Wine Experiment. AAWE Working Paper No.35, Economics, 14 s., duben 2009, http://www.wine-economics.org/" vybral Jiří Sedlo. Jeho jméno je navíc, jako ostatně u všech zmíněných příkladů, uvedeno tučně.

Je také nutné si zde povšimnout ilustračních obrázků a grafů s popiskami, např." Bodové hodnocení vína v hodnotě 40$/lahev v závislosti na znalosti ceny". Dali snad autoři svolení k šíření této ilustrace? Anebo se jedná o neoprávněné publikování dat, na které tento „autor" (ano, v obsahu čísla se vždy tváří jako autor) nemá právo? Avšak po letmém nahlédnutí do výše uvedených disertačních prací na serveru http://www.wine-economics.org/ najednou vyplyne, že všechny uvedené grafy a ilustrace v článcích, které „vybral" Jiří Sedlo byly barevně upraveny a převzaty z výše uvedeného portálu a to bez jakékoli zmínky upozorňující na tento fakt.

Ačkoliv se honoráře, které Vinařský obzor platí svým přispěvatelům, dají těžko srovnat s výdělky z předplatného webových stránek Natalie MacLean, jež činí nějaké dva kanadské dolary měsíčně a zaplatí je téměř 150 000 návštěvníků, i v tomto případě se jedná o zneužití práce druhých za účelem vlastního obohacení, což je podle Trestního zákoníku definováno jako trestný čin porušování autorských práv.