O Víně

Vinařství Gotberg (http://www.gotberg.cz/) je mladé vinařství, které vzniklo v roce 2003 v Popicích pod Pálavou, nedaleko Hustopečí. Název je drobným vtípkem, protože za vinařstvím se nachází kopec Gottberg, z jehož názvu bylo jedno t vypuštěno, aby si to lidé nepletli. Zároveň je třeba říci, že majitelem vinařství je bohatý pán z Prahy, který si tak splnil svůj sen (taky mám takový sen, jen mi chybí ty prachy:-) a vypuštěním t dal jasně najevo, že není Karel Gott. Pan majitel podniká v oboru realit a vlastní též několik rádií - proto reklamu na vinařství můžete slyšet poměrně často. Já například poslouchám jedině Radio beat a musím potvrdit, že se tam tato reklama vyskytuje a na víno je jediná.

Již z tohoto začátku vidíte, že degustace se nesla v příjemném a vtipném duchu. Přednášel Stanislav Málek, slušelo by se asi napsat mladší. Zřejmě každý vínomilec zná vinařství Stanislava Málka z Popic, což je tatínek. Stanislav mladší mu tam, jak sám říká, ve volném čase chodí pomáhat. A dále dorazil Martin Jankovič, obchodní zástupce vinařství.

Zájem byl skutečně enormní, přišlo 56 lidí, maximální počet, přičemž 8 náhradníků jsem musel odmítnout.

Vinařství sídlí v architektonicky nesmírně zajímavé budově, která ho propojuje s penzionem a degustačními místnostmi. Vinařství má v současné době přes 40 hektarů vinic, ještě něco se bude dosazovat, takže konečné číslo by mělo být asi 60 hektarů. Jedou v přísném biorežimu a podílejí se na různých vědeckých projektech, které mají prokázat, že to skutečně k něčemu je. Pan Málek připomněl, že lakmusovým papírkem čistoty vinic jsou motýli, a u nich je jich opravdu mnohem více, někteří zcela unikátní, než na běžně chemicky ošetřované vinici. Hrozny přísně redukují a ještě si vybírají zhruba polovinu, zbytek odprodávají. Vína dělají výhradně z vlastních hroznů, aby si nad nimi podrželi plnou kontrolu.

Vlastní též meruňkový sad, ve vinařství tedy můžete zakoupit i výbornou meruňkovou marmeládu. Trávu jim tam a na dalších plochách spásají ovce. Udělali pokus pustit je do vinic, ovšem dopadlo to špatně, ovce se vykašlaly na plevel a šly po hroznech. Standa našel na internetu jakési miniaturní plemeno ovcí a s těmi chce zahájit novou sadu pokusů, říkal: "Máme keře na rýnsko-hesenském vedení, ta ovce je velká jak jezevčík, to by nedosáhla."

Zaujal mě opět nesmírně přitažlivý design jejich lahví, vína v nich byla příjemná, ovocitá, voňavá, dobře pitelná. Byl v nich celkem logicky cítit jeden určitý rukopis, přesto nebyla fádní. Pokud bych měl použít slovo jediné, pak líbivá, v nejlepším slova smyslu. Jestliže bych vzal partnerku do restaurace a chtěl mít jistotu, že se neseknu (myslím ve víně), pak bych šel jednoznačně do Gotbergu.

Mě rozhodně oslovilo Sylvánské zelené, krásné suché víno, já tuto odrůdu mám hrozně rád. Pan Jankovič sdělil, že toto víno je naprostým hitem, a proto o Sylvánské zelené budou rozšiřovat vinice. Třeba se přiblížíme době minulé, kdy bylo tak rozšířené, že se mu říkalo morávka.

Dále mě zaujaly obě rulandy šedé, obzvlášť ta bariková byla výborná. Někdo cítil vanilku, to se dalo čekat, já spíše jogurt, někdo dokonce máslo. Zajímavostí je, že toto víno bylo děláno zcela bez síry.

Vynikající byl muškát, opět má oblíbená odrůda, krásná vůně a příjemná kyselinka.

Frankovka byla jediným zástupcem červených vín, chyběla tedy konkurence, ale byla moc dobrá, hezky udělané víno, u mě rozhodně obstála i samostatně.

Pan Málek ke každému vínu něco řekl, byl příjemný, nic nevnucoval, fundovaně a vtipně odpovídal na dotazy, návštěvníkům se to moc líbilo.

Bohužel, každá pěkná věc má svůj konec, tedy též tato degustace. Následovalo tradiční losování, kdy Jarda nepochybně podvodem docílil, že zvítězila jeho manželka a vybrala si Pálavu. Prodej proběhl v příjemném duchu, vinařství má krapet vyšší ceny, ty ovšem zcela odpovídají kvalitě a všem skutečnostem, které jsem uvedl výše. Pan Jankovič vyšel našim návštěvníkům velmi sympaticky vstříc a dával slevu tehdy, pokud někdo zakoupil šest libovolných lahví. Mě zase pro změnu potěšilo, že naši návštěvníci mají určitou úroveň, ceny akceptovali a nepokřikovali hlouposti typu: "Jsem pil něco podobnýho, stálo to 3 €, zajedu si pro to do Německa, ale tady si nic nekoupím," jak jsem zažil na některých jiných degustacích, kterých jsem se zúčastnil jen coby host.

Pánové se též zapojili do doufám nové tradice, kterou vymyslel Míra. Vinař věnuje jednu lahev a my jí předáme následujícímu vinařství. Snad to trochu pomůže k lepšímu seznámení našich vinařů, ochutnají si vzájemně svá vína a třeba to využijí ve své práci.

Pánové též všechny srdečně zvou k návštěvě vinařství, kde je možné vše pokoštovat a případně přespat, jsou na to zařízeni.

Ještě před odjezdem jsme dohodli, že někdy začátkem příštího roku bychom pozvali právě tatínkovo vinařství, Standa slíbil, že za nás zalobuje a též se zúčastní. Takže já večer hodnotím jako velmi úspěšný.

Shrnuto, podtrženo. Ochutnávka vín z vinařství Gotberg opět myslím patří k základní výbavě každého vínomilce. Věřím, že každý si nějakého svého favorita najde a že o tomhle vinařství ještě uslyšíme. Protože deset let v životě vinařství je vlastně pouze začátek.