O Víně

Tož, líná huba, holé neštěstí! A tak když jsem váhal, zda mám jet na Královský košt do Hustopečí, napsal jsem Jirkovi, co si o tom myslí. A on že nejede, že ještě mají vinobraní a bude sbírat červené. Tož jsem byl i drzý, a odepsal, že sbírat pojedu raději než pít. Byl to vlastně jen vtípek, ale on se ho chytil a pozval mne. Pro ty, co nemají vinohrad vlastní, ba ani v sousedství, bych chtěl připomenout, že původní význam slova vinobraní je sklizeň hroznů, ne ta slavnost s popíjením vína a burčáku, kterou pořádají ve městech! Ve městech pořádají jen neumělou napodobeninu, bez toho nejdůležitějšího! Bez práce! Sklizní vrcholí zemědělcův rok, dobrá sklizeň je odměnou a oceněním za celoroční úsilí a dřinu, takže práce při sklizni, ač také těžká, bývá vysloveně radostná. Takže ještě jednou připomínám, že místo popíjení vína na koštu, raději jsem vyjel brigádničit na vinici a to ještě na cizí. Ale jednou ze zvláštností révy je i to, že ze všech plodin, všude na světě, žádná sklizeň se neslaví veseleji, než právě vinobraní. A když se sklízí hrozno, jsou u toho vinaři a tak nepřekvapí, že kapka burčáku či vína také ukápne. Ale ve městech si před tím popíjením, nějak zapomínají udělat žízeň. Jejich chyba!

A protože se mi podařilo nejen vstát, ale i chytit vlak, dojel jsem včas. Před devátou byla ještě mlha, ba i dost zima, ale slunko mělo v plánu udělat pěkný den a obojí brzo rozehnalo. První hrozny Zweigeltrebe jsme sbírali ještě orosené, ale pak jsme museli i svršky odkládat. Cabernet Sauvignon jsem viděl už v květnu, týden po těch kalamitních mrazících, a nebyl na něj pěkný pohled, ale nakonec také dal pár beden, jen Frankovky bylo letos málo. Ale plán byl splněn, bedny naplněny a tak když se čekalo na auto a někdy i jen tak, přišel povel: „Bude folklór" a ač jsme netancovali a nezpívali, vždy jsme ochutnali něco dobrého a bylo nám fajn. Dobrou náladu nepokazil ani pohled na sousední vinohrady, často neobdělávané, zpustlé, ba i už dlouho vyklučené. Naopak! Poučili mne, že „Nejlepší víno je tam, kde roste sladké dřevo!" Takže vínoznalci, dávejte pozor a při popisu chutí vína neklaďte slova sladké a dřevo poblíž sebe, nebo se vás někdo zeptá, kde jste přišli na tu příchuť lékořice. Sladké dřevo, je pro vinaře lékořice, léčivá rostlina, kterou nejspíš znáte jako pendrek. Roste planě v dobrých vinohradnických polohách, dokonce za révokazové kalamity se některé dědiny specializovaly na její pěstování a výrobu cukrovinek. Ale stačí ji vykopnout, očistit a nastrouhat na hobliny, které jsou opravdu tvrdé jak dřevo, ale můžete je cucat, abyste si vy i děti užili její sladkou a aromatickou, chuť, která ale brzo omrzí. „Tatí, já chci eště! Tatí, já už nechcu."

Červené se nelisuje, ale i tak se musí nanosit domů, pomlet a všechno dobře umýt. Ženské zatím připraví nějaké to dobré jídlo, otevře se lahvinka pěkného archívu a nejspíš nezůstane sama. Tohle si na vinobraní ve městě neužijete. Ještě že jsem byl zodpovědný, nezapomněl, že jsem jen brigádník a vyrazil domů včas. Jirka mne totiž nerozumě pozval zrovna na den, kdy je pro chlapa v dědině nejméně bezpečno! Oni měli zrovna Babské hody!