O Víně

Tento, už od pohledu sympaťák, má velice zvučný hlas a tak byl jeho úžasně obsáhlý a poutavý výklad slyšet bez problému až v posledních řadách. Jeho rodinné vinařství se věnuje Integrovanému systému produkce - při ošetřování vinic upřednostňují biologické přípravky před chemickými a všeobecně hospodaří způsobem šetrným k životnímu prostředí. S tím je úzce spjat i způsob výroby vín. Sběr hroznů na cca 7 ha jejich vinic probíhá jak jinak než ručně. Po převozu hroznů na sklep se nevyhazují slupky v žádném případě. Pan Osička si uvědomuje, že slupka bobule není nic jiného než ochranný obal semínek, která jsou klíčová k zachování rodu révy vinné. Rmut proto i u bílých vín nechávají macerovat 48 hodin i déle, aby se právě ze slupek vylouhovaly důležité látky. Vína nechávají zrát na dubových sudech na vlastních kvasinkách až 24 měsíců při pouhém promíchávání bez koncentrace SO2.

Jak sám hrdě tvrdí - on nevyrábí vína, on jim jen vyšlape cestičku a nechá je, aby se vyrobila sama díky přirozeným procesům.

Abych byl upřímný, před degustací jsem měl řadu předsudků. Osobně moc nevěřím ve spontánní kvašení, protože jsem neměl tu čest setkat se s vinařem, který by mě dokázal takovými víny oslovit. Je těžké tyto procesy uhlídat a mnohdy z toho vzejdou nápoje, které pak mnozí obhajují slovy: „Musíš právě taková vína milovat, abys měl trpělivost a dokázal v nich najít líbivý tón." a jiní zatracují. Ani já nejsem jejich příznivcem, protože dobrat se nějakého líbivého tónu až poté, co projdete směsí různých pachutí a zápachů, to není nic pro mě. Když jsem poznal pana Osičku, doslova jsem se dojal a být o trochu citlivější, i slza by ukápla tou radostí. Jeho vína jsou totiž bez okolků úžasná. Všemi vzorky se nesla určitá shoda - byly v barvě výraznější, plnější - a v chuti čistá, příjemná, bez rušivých podtónů a tudíž krásně pitelná. Je v nich zachována ovocitost i přes jejich pokročilejší zralost. Vína ročníku 2008 jsou stále krásná a chutná. Odbočují však od „vinařského průvodce", kde stojí, jaké má mít která odrůda charakteristiky, aby byla považována za skvělé víno. Vinařství Dalibor Osička si však jede po svém a já jim fandím. Dělají to po vzoru předků, bez technologických vymožeností, a já bych na nich snad nenechal nit suchou, kdyby to nevedlo k tak výbornému výsledku. To, co vykládají a za čím si stojí, opravdu umí a já jim to beze zbytku věřím.

Nyní přejdu k popisu jednotlivých vzorků. Všechny kousky jsou vedeny jako Moravské zemské víno.

1) Veltlínské zelené 2009 Moravské zemské víno, suché
Krásně voňavé po zelených jablkách. Nesvíravá chuť, vyvážené, příjemně zakulacené. K tomu zakulacení měl pan Osička vtipný komentář: „Víte, nejdokonalejší tvar ve Vesmíru je koule. Když se podíváte na moji postavu, také kulatá... a také vyrábím kulatá vína." :-)
Toto víno mi velice chutnalo.

2) Pinot blanc 2008, suché
Ovocitost hodná burgundské odrůdy tam byla. Zároveň mě zaujala na konci hrdla dřevitá až kouřová dochuť. Vysvětlení se dostavilo záhy. Ke zrání opravdu používají dubové sudy (ne barikové). Do vína se tím dostávají ze dřeva látky, které dokážou mok posunout na vyšší level. Zážitek velice chutný.

3) Ryzlink rýnský 2008, suché
Vůně masivní, v chuti je už citelná nazrálost, ba dokonce už přezrálost. Myslím, že tohle víno už bylo za zenitem a neoslovilo mě, ovšem jako jediný vzorek, což je skvělý výkon.  

4) Sauvignon 2008, suché
Ve vůni se mi jevilo přestárlé, v chuti však parádní. Výborný příklad pro to, co jsem zmiňoval již někde výše - nenásleduje vinařské průvodce, tedy ty, které za správné Sauvignony považují vína s travnatými tóny kopřiv, ovocitostí angreštů a černého rybízu. Ne - zde již všechny tyhle tóny odezněly, pokud tam vůbec kdy byly. Zato můžete najít přezrálé hrušky, kandované ovoce a další vjemy, které se vyskytují ve vyzrálých vínech. Přestože jsem příznivcem velkých Sauvignonů a obzvláště pak těch z Marlborough z Nového Zélandu, tak tento vzorek pokládám za pěknou alternativu.

5) Cuvée Merci 2009, suché
Kupáž z odrůd Tramín (2/3) a Chardonnay (1/3). Batonážované 18 měsíců. Ve vůni plné tramínovské růžičky a kořenitosti. Výborně pitelné, vyvážené, velice líbivé. Ze všech vzorků mě nadchlo asi nejvíc.

6) Tramín 2008, polosuché
Pan Osička nespoléhá jen na odrůdu klasického Tramínu červeného. Do řádků vysázel různé druhy Tramínu (bílý, červený, kořenný, atd.), jelikož jeho cílem je využít potenciálu a odlišnosti různých klonů. Tu sem vůně, tu tam kořenitost. Výsledkem je Tramín, který tedy nepovažuji za výjimečný nebo skvostný, ale jednoduše mi chutnal :-)

Jedna z otevřených lahví měla ukázkovou vadu intenzivního zápachu po sirovodíku. Inu stává se a vinař reagoval s úsměvem na rtech: „Nu co - aspoň to víno žije, proboha :-)"   

7) Ryzlink vlašský 2011, polosuché
Krásně mladistvý pikantní buket, v chuti neurazí, ale jeho čas jistě přijde po další době zrání na lahvi. Viděl bych to na další rok dva a bude jistě mnohem lepší.

8) Pinot noir claret 2011, polosuché
Opět krásně ovocité, se zbytkovým cukrem okolo 10 g. Parádní a velice povedená růžovka, se kterou bych jistě nezůstal u jedné lahve. Jednoznačně palec hore.  

9) Pinot noir rosé 2011, polosuché
Téměř podobné dojmy jako u předchozího vzorku, nemám co vytknout, jednoduše krásná práce.

10) Zweigeltrebe rosé 2011, suché
Sušší vzorek, ale nevtíravý, příjemný. Takové jednoduché pití.

11) Svatovavřinecké 2011, suché
Temně granátová barva. V chuti robusní, tělnaté s tóny třešní a švestek. Vysoký extrakt se zde nezapře. Opravdu skvělé!  

12) Pinot noir 2008, suché
Mohutná vůně po lesních plodech. Co ve vůni, to na jazyku.

13) Dornfelder 2008, suché
U tohoto vzorku buket také výrazný a ovocitý, ale na pozadí jakýsi nevábivý nakyslý tón. Potřebovalo nechat hodně vydýchat, pak bylo moc dobré.

V průběhu ochutnávání jsme se dostali na různá zajímavá témata. Zkráceně bych se dotknul alespoň dvou z nich, které mě nejvíce zaujaly.

Tak k otázce červených vín na Moravě měl pan vinař následující stanovisko (se kterým se rád ztotožním): „Kdybychom vínům z modrých odrůd věnovali dostatek času, tak by byla úžasná. Já myslím, že na Moravě umíme úžasná červená vína. A kdo tvrdí, že ne, o tom si myslím své. V našich podnebných podmínkách máme dost kyselinek, máme vysoký extrakt, máme tudíž i vysoký potenciál."

Dále pak debata zamířila k apelačnímu systému VOC. Tomu pan Osička nefandí. Ve Francii se podobné systémy (A.O.C., D.O.C.G., apod.) zakládaly na bázi skutečného Terroir. Na základě toho, že vinohrady mají léta v jednotkách generací a podmínky jsou vskutku jedinečné. U nás v ČR se prý nemůžeme zatím srovnávat, dokud stáří vinic a tradice nebude srovnatelná.

No před časem jsme v klubu přivítali pana Chudobu z VOC Znojmo a akce to byla neskutečně zvládnutá. Jeho nadšení pro věc bylo evidentní a myslím, že minimálně ve Znojmě to obhajitelný smysl má. Znojemské půdní podloží dodává vínu nezaměnitelnou mineralitu a charakter. Byly zatříděny pouze 3 odrůdy: Sauvignon, Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené, opravdu typické pro danou oblast. Osobně se tedy VOC Znojmo zastávám. Každý ale ať si má svůj vlastní názor.

Stejně jako Dalibor Osička ukončil tuto degustaci, ukončím i já tento článek slovy pana Wericha: „Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk - to je vůl!" :-)

Fotografie můžete dohledat pod tímto odkazem.