O Víně

10.05.2011 Evas Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 10.05.2011 07:00

Po kobylských uličkách za vínem

Jaký byl první ročník akce Po kobylských uličkách za vínem se dozvíte z dnešního článku.

Už jsem to, myslím, několikrát říkala, že akce typu "otevřené sklepy" mám nejradši v jejich prvním nebo druhém ročníku. Počty pijanů nejdou do tisíců a vinaři ještě neberou setkání s návštěvníky jako povinnou a ještě k tomu otravnou rutinu. Jezdíme sice každoročně v červnu do Nového Poddvorova, ale tam je právě i po několika letech atmosféra pořád tak nějak komorní a návštěvníků stále ještě pohodlně snesitelné množství. Když se na internetu objevila informace, že vinaři z Kobylí budou poslední dubnový den nejen pálit čarodějnice, ale i poprvé otvírat své sklepy, bylo rozhodnuto, kterou vinařskou obec letos prozkoumáme. I proto, že Kobylí je pro naši klasickou "sklepní" skupinku velmi neprobádané.

Bylo avizováno asi 20 otevřených sklepů a vstupné 400,- Kč, jehož součástí měla být velká degustační sklenice a 50 kuponů na ochutnávku vína. Systém placení byl oznámen až v době, kdy už jsme měli domluvené a zaplacené ubytování, takže jsme jeli, i když kuponky mě jinak spíš odrazují. Ani ne kvůli ceně, ale spíš kvůli nešikovnosti - manipulace se zápisníčkem, foťákem, skleničkou, kabelkou (teda v mém případě spíš kabelou velikosti většího pytle od brambor), chlebem se sádlem, ruksakem kapesníků a prostředků proti alergiím, mapkou sklepů a deštníkem (případně slunečními brýlemi, rezervní bundou, čepicí - záleží na počasí) je už tak na hraně proveditelnosti, když se k tomu ještě přidají kuponky (nejděsivější je představa trhacích archů velikosti A4 rozdělených na čtverečky jako se používají na Dobřichovických vinařských slavnostech), končí veškerá sranda. Musím ale uznat, že nakonec to vůbec nebylo tak špatné, kupony měly podobu miniaturního trhacího bločku a dobře se oddělovaly, vinaři většinou chtěli jeden kupon za vzorek, takže "placení" probíhalo poměrně pohodlně.

Jak jsme zjistili v prvním sklepě, ryska na sklenici byla míněna opravdu vážně, vzorky měly velikost nejméně půl deci. Bylo jasné, že po přechutnání prvního sklepa bychom byli všichni na plech, takže jsme museli vyvinout vlastní systém, jak se nezprasit během hodiny. Vzorky jsme si rozdělovali, většinou jeden vzorek pro čtyři lidi. Kuponků jsme tedy měli opravdu nazbyt, dokonce natolik, že jsem si svůj bloček, ze kterého jsem odtrhla tak šest kuponů, mohla dovolit ztratit, a stejně nám z toho manželova ještě zbylo (samozřejmě jsem ten svůj našla o několik dní později na dně onoho pytle od brambor).

Na a teď už k vínům. Po pravdě řečeno, moc sklepů jsme nestihli. V jednom jsme uvízli obzvlášť dlouho, ale i v některých dalších sklepech jsme okouněli dost dlouho, za prvé proto, že od dobrých vín a dobrých lidí se těžko odchází, a za druhé proto, že jsem si týden předtím dost nešikovně vymkla kotník a chůze mi trochu dělala potíže. Hlavně dolů po schodech to ještě dost bolelo, takže uznejte, že když jsem tu cestu dolů do sklepa podstoupila, nač se zase hned hrnout nahoru, že.

Vinařství Marcela Lanžhotského bylo první, kam jsme přišli. Celkový dojem nebo i požitek, který návštěva sklepa mohla přinést, trochu utrpěl šokem z velikosti vzorků a následným řešením metody, jak se o vzorky dělit, jak je platit a vůbec, jak zkrátka na to. Takže se Lanžhotským tak trochu omlouvám, možná jejich vína stála za větší pozornost i zápisek, ale byli pro nás prostě "testovacím" sklepem. Vzpomínám si jen na fajn voňavý mladý Sauvignon a Ryzlink rýnský, taktéž 2010, kvůli kterému jsme se s kamarádem chvíli handrkovali, protože mně víno chutnalo i vonělo a on mi to chtěl rozmluvit. Bílá se mi tu líbila víc než červená, z kterých jsme nikdo nevynechali Roesler 2009 Barrique, který byl ...no prostě barrique. Sud byl cítit velmi intenzivně, chtělo by to pracovat s ním asi citlivěji. Pod dřevěnou vůní byly cítit zajímavé ovocné tóny, lesní plody, možná i třešňová vůně.

Ve vinařství Antonína Otáhala, kde se chlubili nejstarším kobylským lisem, mě nejprve docela zaujalo příjemně pitné ovocné Sylvánské zelené a především travnatý a zpočátku mírně zadušený, ale postupně se otvírající Ryzlink rýnský, který by mě příjemně navnadil na další vína tohoto vinařství, kdybychom si nevšimli na trámu rozvěšených špinavých podprsenek. A když říkám špinavých, tak myslím opravdu nechutně zaprasených. Nejsem žádná cíťa, dětství v nejzapadlejší bruntálské vesnici člověka připraví na leccos, ale tohle mi přišlo spíš nechutné než vtipné. Třeba jsem kvůli tomu přišla o ochutnávku nějakých fakt dobrých vín.

Příjemné místo je vinařství Topínkových. Veškerá vína k ochutnávce byla z ročníku 2010, všechna prodávaná jako moravská zemská. Potěšilo svěží a kořeněné Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský se zdál mít trochu víc zbytkového cukru, skvěle se hodil ke zdejším koláčkům :-) Chardonnay mělo výraznou a ostřejší kyselinu, ale líbilo se mi. K němu zase skvěle sedla škvarková pomazánka, kterou měli Topínkovi v Kobylí určitě nejlepší. Fajn byl Cabernet Moravia, velmi kořeněný, hutný, silný. V tomhle sklepě jsme se zdrželi docela dlouho, samozřejmě nejen kvůli koláčkům, ale s celou rodinou Topínkových se dobře povídalo, o víně a taky o tom, jestli náhodou Kobylí trochu nezaspalo, co se "otvírání" sklepů týká.

Dalším sklepem, kde se nám líbilo, bylo vinařství Lůbalovi. Moc příjemní majitelé a velké množství vzorků, tentokrát z různých ročníků. Většinou fajn vína, mně se hodně líbilo růžové Zweigeltrebe 2010, milovník klasických rosé se zbytkovým cukrem by se z něj asi obrátil naruby, ale mně se řízná kyselina v rosé líbí, zvlášť když je doprovázena pěknou svěží ovocnou vůní, která vyloženě láká k napití. Příjemné bylo i Veltlínské zelené 2009 (pozdní sběr, trať Padělky, Kobylí, 13 % alkoholu, cukernatost při sběru 22,4 °NM), jednoduché, pitné, svěží. Zweigeltrebe 2009 (pozdní sběr, trať Nivky, Kobylí, 12,5 % alkoholu, cukernatost při sběru 22,4 °NM) bylo pěkně ovocné, sametové, hladké, lahodné, s poměrně silným tělem. Totéž víno bylo k ochutnání i ve variantě barrique. Vynikající bylo Rulandské modré 2009 (výběr z hroznů, trať Nivky, Kobylí, 14,5 % alkoholu, cukernatost při sběru 25,4 °NM). Mělo pěknou, jakoby teplou vůni jahod, na jazyku působilo kulatě a hladce, pilo se samo. Ve větším množství by možná alkohol začal překážet, malý vzorek se ale jevil jako výborný. Fajn byla i směs Modrého Portugalu a Frankovky, nenáročné, dobře pitelné víno pro dlouhé posezení. U Lůbalů bylo fajn.

Sklep, kde jsme otravovali nejdéle a vyslopali nejvíc vzorků, byl Tomáše Čačíka. Profrčeli jsme mladými, často ještě hodně nehotovými víny, protože Čačíkovo vinařství není z těch, co by vína hnalo do lahve a do prodeje už v zimě. Mladé Neuburské mělo intenzivní bonbonové aroma, shodli jsme se, jsou to žluté bonpari :-), i když někdo vehementně prosazoval i červené. Já ovšem považuji červené odjakživa za ty nejhnusnější, ty mi vždycky zbyly v sáčku na konec, takže jsem je tam rozhodně necítila. Zajímavý byl Modrý Janek 2010, starý klon Veltlínského zeleného, výrazně kořenitý, pro mě zvláštní, nějak jsem nedokázala identifikovat, oč jde. Byl ovšem čerstvě po nalahvování. Učarovala mi Pálava 2010, pálava, která mi kupodivu velmi příjemně voněla, ještě více chutnala a které bych klidně vypila větší než malé množství. Takové pálavy kdyby byly... Výborný byl Modrý Portugal 2009 (trať Padělky, Kobylí). Velmi pitné víno, lehké, lahodné, sametové, s pěknou vůní povidel nebo až povidlových buchet. Mňam. Ještě více jsem si ale smlsla na Cabernetu Moravia 2009 z téže trati. Takhle má vypadat Cabernet Moravia! Krásná barva, výrazná kořeněná vůně, včetně špetky maďarské papriky, k tomu troška švestkového kompotu. V ústech hutné, silné, přitom sametově hladké. Moc se mi líbilo. Ale to byla jen taková nepatrná ukázka toho, co jsme tu ochutnali. Návštěva se proměnila v téměř vzdělávací akci, ochutnávali jsme vína různě stará, padaly tam ročníky 2001 a myslím i starší, kecali o všem možném, vypili kde co. A snědli. Těžko se odcházelo! Cítili jsme se nejdřív trochu provinile, že tam tak dlouho zacláníme a taky proto, že jsme vlastně nic moc dalšího nestihli. Ale představte si, že byli i takoví blázni, kteří přijeli na otevřené sklepy a přitom strávili v tomhle jednom sklepě úplně celý den! Tak jakápak v našem případě provinilost, že? :-)

Byli jsme ještě v několika dalších sklepech, ale už jsem toho stejně naplkala dost, a ty nejzajímavější jsem zmínila, takže bych je už dál nerozebírala. Akce to byla moc povedená, organizace dobrá, vinaři příjemní, vína většinou fajn, na památku nám zůstaly moc pěkné sklenice (a téměř nedotčený bloček kuponů :-). Klidně bych příští rok jela zase a prošla ty zbývající sklepy, kam jsme se nedostali, a znovu se vrátila do těch, kde jsme byli letos spokojení. S čistým svědomím vám návštěvu příštího ročníku doporučuji.

Počet příspěvků v diskuzi: 10  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 4577x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5