O Víně

Jak už jsem psala v úterním článku, i letos jsme se v půlce listopadu vydali na ochutnávku mladých vín vinařů, které máme opravdu rádi. Před dvěma lety jsme tento výlet spojili se Svatomartinskými otevřenými sklepy v Bořeticích a zdálo se, že tato akce by se mohla stát součástí tradice. Otevřené sklepy sice měly své mouchy, ale bídnou organizaci (nemožnost najít v liduprázdných uličkách místo, kde se prodávají vstupenky, špatně označené sklepy, různá pravidla placení v jednotlivých sklepích) jsme přičítali faktu, že jde o první ročník (i když otevřené sklepy v jinou roční dobu pořádají v Bořeticích myslím už delší dobu). Akce měla jedno veliké pozitivum, poznali jsme totiž Otu Ševčíka a jeho skvělá vína, a to za trochu rozpačitého bloudění rozhodně stálo.

O rok později nějak nebylo jasné, jestli Svatomartinské otevřené sklepy vůbec budou, akci avizovaly pouze stránky http://www.republikakravihora.cz/ a to ještě jakýmsi pofiderním způsobem, na dotaz zaslaný na emailovou adresu na daných stránkách nikdo nereagoval. Nakonec jsme to risknuli a vyrazili. Akce se konala, ovšem organizace haprovala snad ještě víc než o rok dřív: v některých sklepích nebyla ve tři hodiny odpoledne ani noha (oficiálně bylo otevřeno od jedné hodiny), protože prý nikdo nepřišel. My, kteří jsme přes prachbídnou propagaci přece jen přijeli a vstupné zaplatili, jsme zřejmě nikoho nezajímali. Skoro to vypadalo, že slavné Bořetice si otevřely sklepy pro sebe a nikoho cizího svou přízní ani poctít nechtějí. Vrcholem byl vinař, který nás poměrně sprostě vyhnal ze sklepa, protože mu přijel zájezd. Myslím, že celé to bylo špatně zorganizované a místní vinaři zřejmě nejsou přivyklí jakékoliv disciplíně v těchto záležitostech. Nemyslím si, že by si vinař z Nového Poddvorova, Velkých Pavlovic nebo Bílovic či třeba Dobšic uvedený na oficiální mapce otevřených sklepů dovolil pozvat v inkriminovaný den do svého sklepa uzavřenou společnost. Znechucení z nepodařené akce ale vyvážila opět návštěva u Oty Ševčíka, jehož sklep součástí otevřených sklepů nebyl, a celkem příjemně strávený čas ve vinařství Jedlička a Novák, kde jsme narazili na pár pěkných kousků starších ročníků a dokonce si pěkně o víně popovídali.

Uznávám, že jsme nepoučitelní: i letos jsme vyrazili do Bořetic 13. listopadu, v den, kdy se měla konat akce Svatomartinské otevřené sklepy. Tentokrát ale hlavně kvůli vinařům, kteří své sklepy neotvírají a se kterými jsme se na návštěvě přímo domluvili.

Ota Ševčík má malé vinařství, donedávna hospodařil na sotva 0,35 hektarech. Letos sice přikoupil kus vinohradu, takže rozlohu jeho vinohradů v současnosti neznám, ale nějaké závratné číslo to nebude. Kdo Otu Ševčíka, člena spolku Autentisté nezná, může se mrknout na web http://www.veltlin.cz/, kde si aktuálně může například přečíst, jak Ota a další vinaři ve stručnosti hodnotí uplynulý vinařský rok.

U Oty jsme ochutnali kvasící, velmi osvěžující směs Müller Thurgau + Muškát moravský. Další směs Aurelius + Neuburské z trati Čtvrtě byla před dvěma hodinami promíchávána, takže silně voněla po kvasnicích a v chuti nabízela velmi říznou kyselinu. Sauvignon (cukernatost 22,5 °NM) byl ještě takový veselý burčák pro mlsné huby, ucucával se moc dobře. Svatovavřinecké bylo ještě zcela kalné, taky vonělo po kvasnicích, ale je jisté, že z něj bude spíše lehčí, svěží víno. Nakonec jsme ochutnali mladičkou Frankovku s malým přídavkem Neronetu, s ještě neodbouranou jablečnou kyselinou. I Frankovka bude jistě lehčího, příjemně ovocného typu.

Než jsme ochutnali i něco ze starších ročníků, podělil se s námi Ota o svou zkušenost z letošního podivného roku - podle něj výsledná kvalita a objem úrody závisejí strašně moc na tom, jak často mohl být vinař ve vinici. Malí vinaři, kteří jdou převážně přírodní cestou náročnější na čas strávený ve vinohradu, jsou tím vlastně nuceni nepřetržitě osobně dohlížet na dění ve vinohradu a tak mohou rychleji reagovat na důsledky letošního extrémního počasí. Z toho důvodu na tom mohou být letos lépe než vinařství velká, kde rozsah vinohradů nedovoluje tuto doslova dennodenní kontrolu. Prakticky totéž nám řekl sotva o hodinu později Bogdan Trojak. A stejně mluvil za dva dny i Marek Vybíral, který říkal, že pokud se dostal do vinohradu jeden den ráno a další den až večer, tj. s odstupem více než 24 hodin, mohl to už být problém a taková situace ho značně znervóznila.

Potom už jsme ochutnali Cuvée Kuhberg 2009 (22,5 °NM, 12,8 % alkoholu), směs Cabernetu Sauvignon (23,6 °NM) a Modrého Portugalu (21,5 °NM). Pila jsem toto víno ještě nehotové na degustaci v Dlouhé Loučce v dubnu, kdy jsem si zapsala, že je ještě rozdivočelé jak puberťák bez dohledu a nepřipravené k lahvování. Víno potom leželo na kvasnicích až do konce léta a učinilo opravdu veliký pokrok. Elegantní uhlazené víno silného těla, dlouhé dochuti a krásné kabernetové vůně bude určitě ještě zrát do krásy, ale už teď je skvělé.

Cabernet Sauvignon 2009 (23,6 °NM, 13,2 %) kvasil společně s deseti až patnácti procenty Pinotu noir a ležel ve starém vymytém barikovém sudu. Černorybízová kabernetová vůně a lahodná chuť ovoce a koření prý potřebují určitý čas na otevření, Ota Ševčík doporučuje toto víno nechat nějaký čas v karafě. Nakonec, my jsme taky ochutnávali z lahve den otevřené. Vyzrálé, silné víno zavoní skleničku a jeho chuť zůstává v ústech ještě dlouho po polknutí. Taky výborné.

Frankovka 2009 (23,5 °NM) má teplou třešňovou vůni a příjemnou ovocnou plnou chuť s lehkou kořenitostí. Kulatého vína je plná huba. Krásná Frankovka, která se tak strašně dobře pije! Ale vzala jsem si pár lahví s předsevzetím, že je hned tak otvírat a pít nebudu :o)

Chardonnay 2009 (25,8 °NM) má vyšší zbytkový cukr a 12,5 % alkoholu. Je voňavé jako mix velmi zralých broskví a meruněk a na jazyku tělnaté, husté a plné, dost sladké, přitom mu ale nechybí kyselina. Zkrátka dobré sladké.

Po té, co jsme se u Oty Ševčíka nechali okouzlit minulým ročníkem a trošku se seznámili s počátky toho letošního, koupili jsme si vstupenky do Svatomartinských otevřených sklepů a vydali se k dalšímu vinaři mimo oficiální akci.

Bogdan Trojak, další ze skupiny Autentistů, nás nechal pro začátek okoštovat směs Ryzlinků rýnského a vlašského. Mok to byl ještě zcela kalný, s vysokou kyselinou, ale myslím, že ve víně zůstane malý zbytkový cukr, který kyselinu vyváží. Tramín (25,8 °NM) je voňavý a sladký a příjemný, Veltlínské zelené (jediné nakoupené, v biokvalitě, od Hanse Czerneho z Wagramu!) je nejdál, sbíralo se už 4. října a nyní leží na kvasnicích, kde si toto velmi řízné víno podle Bogdanových slov poleží ještě hodně dlouho. Pak jsme ochutnali i Sauvignon a Frankovku s malou příměsí Zweigeltrebe a Svatovavřineckého, které se vzhledem k tomu, že stojí na samotném počátku své cesty, nedají vlastně ještě nijak seriózně hodnotit.

Do ročníku 2009 nás zavedl oxidativní Ryzlink rýnský (21,5 °NM, trať Čtvrtě), totálně bez síry, který zraje v akátovém sudu (Bogdan Trojak je používá na bílá vína, dubové na červená). Úžasná, naprosto okouzlující jablíčková vůně a přírodní, čistá chuť ryzlinku dostala snad všechny přítomné. Ve své podstatě velmi prosté víno, které se dá pít. Ne degustovat, ne ochutnávat. Prostě pít. Zamilovala jsem se. Doufám, že jsem tohle nepila naposledy.

Z povídání Bogdana Trojaka je patrná jeho vášeň pro veltlín a frankovku, které jsou podle něj nedoceněné a veřejností často chápané jako podřadné (to ostatně asi známe všichni, onu nálepku "hospodského" pití a vína typického pro vesnickou zábavu, kdy hodně lidí věří, že z těchto odrůd nemůže být nic dobrého). Vina podle Bogdana ale leží i na vinařích, kteří s těmito tradičními odrůdami málo pracují. Vzápětí jsme mohli ochutnat Frankovku 2008, která ještě stále leží v sudu. Pěkná vůně červeného ovoce, navinulá příjemná chuť. Napadá mě hlavně slovo "normální". Normální moravská Frankovka, jak já si ji představuji. Bogdane, díky.

Ale potom, děcka, přišla bomba. A to v podobě směsi Frankovky (90 %) a Pinotu noir 2009 z čtyřikrát použitého dubového sudu. Lahvovat se má nejdřív za půl roku, ale kristova noho, už teď je to něco! Naprosto parádní, plné, syté, tělnaté víno, kterému pinot dodává kouzelnou vůni a frankovka lahodnou chuť.

Měli jsme se výborně, dobře jsme si popovídali s fajn vinaři a návštěva u nich splnila všechno, co jsme očekávali a za čím jsme přijeli: dobré víno, dobří lidé.

Ale protože jsme, jak už jsem říkala, nejspíš nepoučitelní a ty pitomé vstupenky už jsme měli zaplacené, rozhodli jsme se ještě obejít pár sklepů. V prvním nám nenalili, že zavírají (bylo pět odpoledne, akce začala ve dvě!) a že čekají zájezd (asi místní folklór, čekat tyhle zájezdy). V dalším byla už taky jakási soukromá akce, třetí byl zavřený úplně... Nakonec nás nechali posadit se v penzionu u manželů Újezdských, kde se dalo koupit i něco k jídlu a vypít víno. Nerozumím tomu, proč se taková profláknutá obec jako Bořetice propaguje takhle děsným způsobem. Zřejmě tu žádnou propagaci nepotřebují, zájezdy nejspíš k obživě stačí, tak proč se do toho ale proboha vůbec pouštějí? Ještě štěstí, že jsme si mohli následující den spravit dojem z Bořetických otevřených sklepů krásnou procházkou po okolí a hlavně výbornou pečenou husou.