O Víně

06.04.2010 Pohodář Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 06.04.2010 07:00

Heurige - vinná pohoda pod borovou větví

Víte co je heurige? Víte, kde heurige najdete? A co v heurige uvidíte a okoštujete? A co takový košt v heurige koštuje? A jak funguje heurigekalendář? A proč je ta pohoda (protože heurige, to je fakt POHODA) pod borovou větví? To vše se dozvíte z prvního povídání o cestě za vínem a pohodou. Já vím, že už to asi víte, ale i cizí pohled na známou věc může člověku něco přinést...

Historie Heurige

Heurige bylo původně označení pro letošní víno. Posléze se tak začalo říkat i šenku, lokálu, kde vinař toto mladé víno naléval. Nemívám ve zvyku uvádět, pro většinu čtenářů, nudná historická data, která si stejně nikdo nezapamatuje. Teď to ale udělám, protože tento letopočet stojí za smeknutí. Víte, kdy bylo poprvé uděleno právo šenkovat víno vlastní produkce? Za vlády Karla Velikého - v roce 775! Tuším, že to bude jedna z nejstarších tradic, dochovaných do dnešních dnů. A hned taková vydařená tradice! V některých oblastech Rakouska se podobným zařízením říká Buschenschänke. Přeložit by se to dalo něco jako šenk ve křoví. Prostě taková přírodní nálevna domácího vína.

A co ta borová větev?

Lokály - šenky mají různou podobu. Zpravidla (možná vždycky) mají venkovní posezení - ve dvoře, na chodníku, na zahradě, na terase nebo přímo v přírodě, pod stromy na kraji vinice. Větší šenky pak mají i vnitřní lokál. A ta borová větev? Původně ji vinař vyvěšoval, někdy kolem svátku sv. Martina, když otevřel první sud mladého vína (heurige) na znamení, že se může jít ochutnávat. Tradice se udržela do dneška, i když s trochu pozměněným významem - dnes signalizuje borová větev, zavěšená nad vstupem do lokálu, že je otevřeno a že jste srdečně zváni - na skleničku, na něco k zakousnutí, k posezení. Tedy zváni - tak jak už to v hospodách bývá! „Jaképak děkujeme, dostanu šedesát pět korun za snědené cukroví!" - vzpomínáte na rozčíleného cukráře, řvoucího na nešťastné Rychlé šípy v kostýmech Tří králů, kteří naivně věřili, že je na cukroví opravdu zve?

Vinná pohoda - ale za kolik?

Tak vás jistě bude zajímat, copak asi takové pozvání na košt do heurige koštuje (kosten není jen ochutnávat, ale také stát, mít cenu). Troufám si říct, že je to hodně muziky za přijatelný europeníz. Mladé sudové víno dostanete od 80 centů za osminku, kvalitnější přívlastková vína pak něco málo přes 1 €, ale ta opravdu exkluzivní třeba taky za 5 €. Podobně selská svačina vyjde na úplně jiné peníze, než oběd v restauraci. Od zhruba 1,5 € za pomazánkový chleba, pak k větší svačině (která vás ovšem spolehlivě zasytí), zpravidla mezi 2 - 4 €. V nabídce jsou především uzeniny, sýry, pomazánky a nejrůznější speciality paní domu a kuchyně. V některých heurige můžete ochutnat i teplé pochutiny.

Nobelovu cenu za Heurigekalender

Naprosto unikátní a pozoruhodná je organizace a synchronizace otevíracích dob heurige. Vinaři mají na celý rok jakýsi plán služeb - kdo z nich má kdy otevřeno. Celý kalendář je sladěn tak, aby v každé obci (alespoň trochu významnější) byl neustále alespoň jeden šenk otevřený. Každá obec také vydává Heurigekalender, který dostanete v místním infocentru, v některých obcích je dokonce k dispozici i v jakýchsi schránkách rozvěšených po vsi. Takže každý, kdo do obce zavítá, má možnost poměrně snadno zjistit, kam směřovat své znavené kroky. Jeho vynálezce by měl dostat Nobelovu cenu! Akorát nevím za co. Budu muset nějakou navrhnout - třeba Nobelovu cenu za pohodu. Nebo je snad pohoda míň než fyzika, matematika, ekonomie nebo literatura? Snad jen ten mír se poněkud vyvyšuje nad pohodou.

Rakouské Heurige - inspirace pro českou hospodu

Heurige, stojící na cyklistických trasách nebo v jejich blízkosti nebo poblíž turistických center žijí především z turistů. Když ale navštívíte heurige v méně turisticky frekventované části města či obce, zjistíte (podle toho, jak družně se spolu všichni baví), že většina návštěvníků jsou domácí štamgasti (der Stamm je kmen, takže jazykozpytec posedlý čistotou mateřského jazyka by si v české hospodě nikdy nesedl ke stolu pro štamgasty, ale vždy jedině ke stolu pro „kmenové hosty"). A ti štamgasti takhle postupně během roku obcházejí všechny lokály a koštují vína svých sousedů, a sousedé příště ta jejich, a tak pořád dokola. A když už jsme se na skok vrátili do českých hospod - což takhle inspirovat se, právě v tomhle, u rakouských vinařů. Každý pořádný pivař by vařil vlastní pivo a střídavě by si jej chodili všichni pivaři navzájem ochutnávat. Taková putovní hospoda.

Článek čerpá z knihy Cesta za vinným snem.

Počet příspěvků v diskuzi: 2  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 5047x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5