O Víně

Mosel (údolí Mosely; 9.034 ha) – až do roku 2007 se oblast nazývala jako „Mosel-Saar-Ruwer“ (podle tří řek, v jejichž údolích se vinice nacházejí). Rozprostírá se od německo-francouzské hranice až po ústí Mosely do Rýna (ve městě Koblenz). Dělí se do šesti podoblastí či okrsků („Bereich“), z nichž zdaleka největší rozlohu vinic (5.850 ha) má okrsek Bernkastel, nazývaný také Mittelmosel (rozkládá se od Trevíru po Briedel).
Necelá polovina výměry vinic se nachází na strmých svazích (Steillagen) a terasovitě upravených svazích (Terrassenlagen), které mají svažitost více než 30 % (tzn. na úseku 100 m je převýšení 30 m). Mezi obcemi Bremm a Ediger-Eller se na levém břehu Mosely tyčí terasovitá vinice Calmont, což je nejstrmější vinohrad v Evropě (má úhel sklonu 65°!), vede přes něj „alpinistická stezka“ se žebříky a řetězy. Vinice na strmých svazích zde zakládali už Římané; hned na úpatí svahů měli vinařské provozy, kde se hrozny lisovaly, mošt se pak na lodích po Mosele dopravoval do sklepů, kde probíhalo kvašení atd. Vinice na strmých svazích měly v minulosti větší rozsah než dnes, během 20. století byly mnohé z ekonomických důvodů opuštěny a zarostly vegetací, v současnosti se některé obnovují. Na těchto strmých nebo terasovitých vinohradech se používá prastarý způsob vedení, kdy každý keř révy je vázán na samostatný kůl/tyčku, přičemž kůly nejsou mezi sebou nijak propojeny dráty apod. (tzv. Einzelpfahlerziehung). Další historickou zajímavostí je to, že oblast nebyla koncem 19. století ve větší míře zasažena révokazem, takže některá vinařství dodnes disponují výsadbami pravokořenného Ryzlinku.
Hospodaří zde asi 4.400 vinařů a vinohradníků (vč. těch, kteří to mají jen jako vedlejší příjem), průměrný pěstitel tak vlastní asi 2 ha (v poslední době ale dochází k poklesu počtu producentů s méně než 5 ha, stejně jako v ostatních vinařských oblastech). Výsledkem je, že přes 60 % objemu vína není lahvováno samotným vinohradníkem, ale hrozny či mladé víno jsou prodávány do některého z družstev nebo větším vinařům. Asi třetina produkce se exportuje (tzn. podíl exportu je podstatně vyšší, než je německý průměr).
Přes 90 % objemu produkce jsou bílá vína. Suverénně dominuje Ryzlink (60 % výměry), s velkým odstupem následují Müller-Thurgau (14 %), Elbling, Kerner, Rulandské bílé a šedé. Suchá a polosuchá vína tvoří jen asi 30–40 %, ostatní mají relativně vyšší objem zbytkového cukru (až na výjimky jde o Ryzlink). Modré odrůdy se ve větší míře začaly vysazovat až v posledních 20 letech: Rulandské modré a Dornfelder (po 4 %).
Jednotlivé odrůdy nejsou na ploše oblasti Mosel zastoupeny rovnoměrně, ale skladba odrůd se přizpůsobuje místním geologickým podmínkám. Ryzlink dává nejlepší vína na břidlicovém podloží (Schiefer), které zcela dominuje na celé střední a dolní Mosele (od Trevíru po Koblenz) – hlavně proto je Ryzlinku tolik. Naproti tomu vinice na horním toku Mosely (od francouzské hranice po Trevír) leží na vápencovém podloží s vysokým obsahem fosilních mořských ulit (Muschelkalk). Jde vlastně o severovýchodní okraj geologického celku Pařížské pánve, jehož součástí je mj. i francouzská Champagne. Na vápenec se na horní Mosele váže odrůda Elbling, která se ve středověku vyskytovala v celém Německu, ale dnes se pěstuje prakticky jen zde. Dává nekomplikovaná suchá bílá vína, používá se mj. k výrobě sektu. Stále častěji se na horní Mosele začínají vysazovat Rulandské bílé a šedé, Auxerrois a Chardonnay.