O Víně

Rakouští vinaři v okolí Retzu, známého vinařského střediska Weinviertelu, před několika léty s údivem zjistili, že v těsné blízkosti hranic je na našem území rozsáhlé zavlažovací zařízení, zbudované ještě za socialistického zemědělství. Rozsahem cca 20 tisíc ha polí pod závlahou byli ohromeni. Sami uvádějí, že by dnes u nich nikdo nic podobného nezrealizoval, ani za pomocí dotací z EU. To bylo možné jen u nás v dřívějších totalitních megalomanských podmínkách. Závlahové zařízení v bývalém JZD v Dyjákovicích bylo zprivatizované a začala se rodit velice zajímavá myšlenka. V roce 1999 vypracovali společný mezinárodní projekt na zavlažování vinic v okolí Retzu, Retzbachu a Unterretzbachu pomocí našeho stávajícího zařízení, které čerpá vodu z Dyje, přímo pod legendární vinicí Šobes. V následujících létech byly problémy se správou NP Podyjí, které byly nakonec po dlouhých jednáních vyřešeny. Od roku 2003 jsou vinice zavlažované vodou od nás. Rakouská strana vybudovala závlahovou přečerpávací stanici a rozvodnou síť na svém území pro kapkovou závlahu na 180 ha vinic. Projekt stál 1,1 milionu € a byl z poloviny financován EU a z 15 % vládou Dolního Rakouska. Zbývající částku uhradili sami vinaři, kteří chtěli zavlažování vinic využívat. Zaplatili jednorázovou částku 2 000 € za 1 ha.

Známý vinař pan Erich Nebenführ z Mitterretzbachu nás zavedl na kopec nad obcí, kde mezi nekonečnými vinicemi je v podzemí vybudované moderní přečerpávací rozvodné zařízení. Nahoře jsou vidět jen zakryté dva otvory s poklopy. Zavlažovací systém má dvě větve, jedna je pro vinaře sdružené kvůli závlaze ve zvláštním družstvu v Unterretzbachu a druhá vede do Retzbachu a Retzu. Na mapě ukázal systém zavlažování. Viniční tratě jsou rozdělené na 10 ha sektory, které se denně střídavě zavlažují tak, že se každý sektor vystřídá za 12 dnů. I v období největšího sucha dostanou vinice denně přibližně 25 mm vody (je možná i jiná regulace). Pro kapkovou závlahu si pořídili a nakoupili speciální hadice vyvinuté v Izraeli (zde jsou v zavlažování světovou špičkou). Hadice mají uvnitř důmyslnou konstrukci, aby kdekoliv na jakémkoliv i svažitém terénu kapala voda otvorem vždy naprosto stejnou dávkou vody k hlavě révy. Provozní náklady, jak sdělil pan Nebenführ, jsou pro každého vinaře 100 - 200 € ročně za 1 zavlažovaný ha vinice plus 7,- Kč za jeden kubický metr.

Vynaložené prostředky se vracejí v nádherných zdravých vinicích, kvalitě hroznů a vína. Je to jedna z praktických ukázek spolupráce obyčejných lidí - vinařů, jaká tady nepochybně byla od pradávna ale po roce 1948 byla přerušena na několik desetiletí. Je vidět, že to jde bez různých emocí a prospěch z toho mají nakonec všichni. Jak vinaři, majitelé zařízení, tak i my, kteří máme rádi dobrá a kvalitní vína.

V další reportáži navštívíme rodinnou vinařskou firmu Erika Nebenführa, podíváme se do jeho vinohradů a ochutnáme skvělá, především červená vína.