O Víně

Vinař, majitel Adámkova vinařství a Vinné Galerie v Brně Tomáš Vican je nejen odborníkem na víno, ale také pronikl do světa showbyznysu. Je producentem filmů Bobule, 2Bobule, Lidice, Martin a Venuše, připravuje seriál o víně. Zároveň se ale neustále vzdělává a navíc své zkušenosti předává dál, jako lektor na soukromé vysoké škole BIBS v Brně. „Chci vzbuzovat v lidech emoce. Ty prodávají. Nejhorší je lhostejnost, nuda zabíjí. Na tom mám postavené nejen svoje podnikání, ale i lektorskou činnost," říká Tomáš Vican.

Proč vy jako úspěšný podnikatel se dál vzděláváte, jak jsou pro vás tituly MBA a Ph.D důležité?

Jsem zastáncem celoživotního vzdělávání. Člověk musí neustále na sobě pracovat a vzdělávat se. Svět okolo něho se totiž stále vyvíjí, a když k tomu v ideálním případě mohu něco říct a dění okolo sebe ovlivnit, je to ta nejlepší varianta. Chci nejenom vytvářet teorie, ale ukázat lidem v praxi, jak se věci dělají. To je ten důvod, proč celý svůj profesní život něco studuju. Nyní se mi podařilo dokončit Ph.D, předtím jsem na vysoké škole BIBS absolvoval nejen MBA ale MSc. Ovšem mojí první alma mater je VŠE Praha, na které jsem studoval mezinárodní obchod. Na tuto školu také nedám dopustit. Druhým důvodem mého studia je, že vždy razím heslo: Je potřeba sklízet minulost, ale zároveň sázet budoucnost. Jsou mnozí lidé, kteří zapomínají na to, že to, co je dnes, může být za pár let jinak a oni na to nebudou připraveni. Mě akademická sféra zajímá. Až budu starý a budu si někde vesele vinařit a farmařit, tak aby mi to dál pálilo a zachoval jsem si duševní svěžest, chci se v akademické sféře pohybovat. Budu mít třeba někde menší úvazek, takže i proto studuji a udržuji si kontakty.

Za katedru jste se ale už postavil nyní.

Původně jsem byl vyzván, abych to, co dělám v praxi, zkusil předat ostatním. Pracoval jsem 9 let v nadnárodní společnosti, dělal jsem mezinárodní obchod, spoluvytvářel zákony. Na BIBSu jsem dostal možnost toto vše spojit. Když jsem přemýšlel nad tím, jak mám vést výuku marketingu a managementu, chtěl jsem to udělat jinak, než poučkami ve skriptech různí chytří pánové. To se mi zdálo málo. I přesto, že guru marketingu Philipa Kotlera si vážím a měl jsem tu čest poznat ho osobně. Vymyslel jsem proto studijní obor - podpora produktů, odvětví a oblasti. A vlastně i z toho vyšel film Bobule. Vznikl právě jako podpora produktů vína, odvětví vinohradnictví a oblasti jižní Moravy.

Dostali jsme se přes vzdělávání k filmu. Takže, jak se z vinaře stal producent filmů?

Všechno souvisí se vším. Když dobře funguje vysoká škola, je to umění, stejně jako je umění udělat dobré víno nebo divadlo.

Jak jako vyučující vnímáte lidi, kteří mají něco za sebou? Máte totiž v lavicích ředitele podniků, manažery, úspěšné lidi.

Pro mě je tato skutečnost na celé výuce nejzajímavější. Já si svého volného času velmi vážím a hodně si vybírám, jak ho strávím. Takže když učím, chci ten čas využít také pro sebe. Považuji se za absolutního praktika, chci s nimi mluvit. Jsem tím, který své posluchače burcuje k tomu, aby se vždy a ke všemu vyjadřovali. Nedělám strohé přednášky typu: já vám teď řeknu, jak to je a vy si to zapamatujte.

Zpět k filmu. Po Bobulích jste natočil druhý díl, pak film Lidice. Co nyní připravujete?

Nejprve musím říct, že ani sekundu jsem nepomyslel na to, že budeme dělat dvojku Bobule. Ale úspěch plodí úspěch, tak se udělal druhý díl. Do budoucna bych chtěl tento film dokončit jako trilogii. Ale už předem říkám, že hodně jinak. Nechci dělat žádnou nastavovanou kaši. Až bude perfektní scénář, tak se do toho pustíme. Právě nedávnem jsme měli schůzku se scénáristou Okresního přeboru a nějakými herci. Dávám tomu ještě klidně dva, tři roky, nespěchám. Nemohu říct, čím překvapím, Nechci ztratit poetiku místa, ale děj musí být jiný, velké překvapení. Mezitím jsem přesedlal na Lidice, produkoval film Martin a Venuše a nyní připravujeme seriál o víně.

Víno máte spojené s uměním ještě i jinak. Jak?

Vinná galerie v Brně v Lužánecké ulici bude nyní slavit desáté výročí. A už od začátku máme motto „Svět vína a umění" a já se toho chci držet. Dá se to dělat různými akcemi, pořádáme vernisáže fotek, vystoupení herců, zpěváků, autorská čtení spisovatelů, pořádáme akce jako uvedení vín s Karlem Rodenem. Naší základnou je Adámkovo vinařství ve Višňové u Znojma, kde vyrábíme dvě řady vín, která naplňují motto svět vína a umění. Prestižní řadu Karel Roden a řadu vín Nepomuk.

Jaká je řada vín Nepomuk a proč je pro vás důležitá?

Naplňování našeho motta dává různé možnosti. Hodně vidět jsou filmy, ale ďábel, jak je známo, je ukryt v detailu. Proto z každé láhve vína řady Nepomuk dáváme tři koruny do fondu, ze kterého každý rok opravíme nějakou sochu zasvěcenou Janu z Nepomuka. Akce má vždy z řad známých osobností nějakého kmotra. V lednu jsme odhalovali s Václavem Postráneckým sochu v Mikulově, a protože se nám daří, opravujeme letos už druhou sochu v Moravských Bránicích a slavnostně ji odhalíme 23. října. Kmotrem bude Tomáš Matonoha.

Bavíme se spolu o víně, vzdělávání, umění, ale máte i nějaké jiné koníčky?

Jednoznačně přírodu. Proto se snažím být co nejvíce na Pálavě. Letos jsme tam třeba vypěstovali čtyři tuny výborného česneku, na deseti hektarech nám vyrostl ostropestřec mariánský, což je bylina, která vypadá jako mohutný bodlák. Mám tam stovku ovcí, králíky, slepice. Zemědělství - do toho počítám i vinařství - a dělání filmů považuji za dvě největší profesní dobrodružství. V zemědělství jsem závislý na počasí a mnoha dalších faktorech, ve filmu pak existuje tisíc faktorů, které musí do sebe zapadnout.

Ale to je stále práce. Jak odpočíváte?

Nejlepší relax je pro mě sport v přírodě, jezdím na kole po Pálavě. Rád si také něco pěkného poslechu, podívám se na film a pořád něco čtu. Protože jsem nyní hodně studoval, tak jsem měl méně času na oddechovou literaturu, tak se nyní na ně těším. Teď jsem si v Praze koupil drahou knihu o tajemství vesmíru, vyšel nový Dan Brown, kterého jsem už přečetl, rád čtu knihy od Jo Nesbo.