O Víně

17.10.2012 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 17.10.2012 07:00

Jak nám to roste, aneb o křížení, minulosti, budoucnosti

Posledně jsem tu psal, jak jsem strávil víkend v Lednici a Bulharech, po čtrnácti dnech jsem se zase utrhl a zajel na Moravu.

Ani si nikdo nestěžoval, že loni nebylo pokračování seriálu "Jak nám to roste". V něm jsem se snažil zveřejnit výsledky z pokusných výsadeb nových moštových odrůd, o kterých jsem věděl. Jenže když se Solarisu sází víc než Malveriny, potřebuje ještě nějakou propagaci? Panenská sklizeň odrůdy Cabernet cortis v sousedních Vlasaticích vyhrála šampióna červených. Mohu o něm ještě napsat něco lepšího a víc ho pochválit? O Cabernetu jura [žira] jsem se ani nerozepisoval, protože to je odrůda velmi mladá, však ani její šlechtitel ještě nezestárl, ani ve světě se o něm ještě mnoho neví. I u nás ukázal, že zkušeností s ním budeme potřebovat víc, však pokaždé, když jsme se k němu dostali, vypili bychom ho do dna - ale pokaždé pro jinou dobrou vlastnost! Slovenská odrůda Váh se už na Moravě množí a pan S., který zkouší i další slovenské odrůdy, Norii, Heteru, Hron a pár dalších, si se mnou klidně dopisuje, jen ne o nich. Syslí! Asi abych mu všechno nerozkecal a mohl se pochválit sám! No budiž mu přáno, na košty vzorky dává, nechám to na autorech ze Znojemska, ať si je vyhledají, ochutnají a zprávu podají. Však dobrého vína je třeba nechat doma, už jsem slyšel, že jinému testerovi manželka zakázala vynést z domu třeba i jedinou láhev červené bulharské elity Mizia (neplést se slovenskou odrůdou Milia), protože i když mají doma vína i na prodej, ona už pije jen ji a kdyby chodili kamarádi, mohlo by být aj málo! Ale stejně jsem si cucnul. ;o)) Ale zbývá ještě Livadijskij černyj, u kterého mne prozatím z povinnosti referovat nikdo nevyváže. Tato ukrajinská odrůda se nikde v dosahu nemnoží, ke mně dostala jen jako tři pravokořenné sazeničky a tak jí přibývá jen pozvolna, tak jak dorůstá. Navíc jsme ji stále ještě nedali roubovat, množí se řízkováním a vinohradník s ní pozvolna dosazuje volná místa po rýňáku. Révokazu se nebojí, Livadijskij černyj má celkem dobrou odolnost a bzenecké písečky mšičce tolik nesvědčí. Odrůda se mu líbí, nelituje, že ji vysadil. Nejvíc mu připomíná Frankovku, jen je tak o dva stupně cukernatosti rannější, běžně dosahuje dobré cukernatosti, v lepším roce i 26 °NM. S běžnou chemickou ochranou je celkem odolný v listu, zasychají jen kraje a hrozny jsou vždy bez poskvrnky. Livadijskij je expert na odolnost proti hnilobám hroznů. Prozatím se nenašla ani jediná napadená bobule. Četl jsem příhodu jednoho z ukrajinců, který našel hrozen Livadijského do poloviny zahrnutý splavenou hlínou. Musel tak ležet mnoho dní a přesto byl zcela zdráv, jiná odrůda by dozajista uhnila. Po opláchnutí putoval do lisu stejně jako ostatní. No toto všechno jsem vyčetl, třebas že i ze zpráv od kamaráda Jindry, vinohradníka, který ho testuje. Ale na vlastní oči jsem hrozen Livadijského ještě neviděl - do Bzence se nedostanu každý den. Ale jeli kamarádi do Hodonína a měli v plánu pobýt, tak mne napadlo, že se s nimi svezu a do Bzence zajedu vlakem, Jindru i vinohrad navštívím, zkušeností nadělám... A jak jsem vymyslel, tak jsem i udělal. V sobotu 8. 9 do Bzence dorazil, kamarádovi autíčko zatěžkal a na kopec se nechal vyvézt. Pokochal jsem se výhledem i zrajícími hrozny, okoštoval kde jakou odrůdu, protože na starším vinohradu se najde ledacos podsazeného a konečně prohlédl a okoštoval i Livadijskij. Jaký je to krasavec, se můžete podívat na fotkách pod článkem, okoštovat vám samozřejmě nedám, však už je dávno sklizený. Ale chuť má dobrou, chutě sladěné do aromatické, ale nevtíravé harmonie, ve které poznáte, pro modré odrůdy dost netypickou, slabou, ale příjemnou chuť muškátu! Kde jaká stolní odrůda mu chuť může závidět, však ho jako stolní lze použít a Ukrajinci, kteří ho pěstují, s úsměvem říkají, že na Livadijském, ze všech škůdců nejvíc škodí manželka a děti. Na fotkách je vidět, že i dřevo dobře vyzrává, odolnost proti mrazům je vyšší (-25 °C) než u evropských odrůd a tak, jak se zdá, na Moravu se docela dobře hodí. Jen vína prozatím dává málo, však byl sazený teprve na jaře 2008, letos ho je asi 10 l, skončil v ryšáku. Loni už jako přídavek v ryšáku byl a vínko to bylo povedené, dobře pitelné.

No, ale abych nemluvil pořád jen o odrůdách cizích a pro nás nových, a neštval tím staromilce, kterým srdce prahne po slavných vínech z dob dávno minulých, připomenu, že na zbytku vinohradu je většinou Ryzlink rýnský, však jsme stále nad Bzencem, ale najdou se i odrůdy později dosazené, tak jako na každém starším vinohradu. Muškát moravský, Rulandské modré a Veltlínské červené rané nikoho nepřekvapí. Navíc tu roste i několik velmi starých keřů, které tu zůstaly po vinohradu vysazeném ještě majitelem předchozím, takže více než 50 let starých. Protože jsme jen 10 km od Strážnice, roste tu Strážnická rarita Frašták (Kadarka bílá), nějaký starý klon Sauvignonu a jakási odrůda, kterou prý pozvaní odborníci určili jako Gamay bílé. Vida co se na našich vinicích dříve nepěstovalo. Staří vinohradníci množili a sázeli, co jim přišlo pod ruku a podle toho vypadaly vinohrady i vína. Ale čas kráčí neúprosně a kosí vše smrtelné, v boji o místo na slunci vítězí jen to nejlepší. Vše jen o trochu slabší ztrácí a mizí navždy. Možná některé keře přežijí v ústraní starých vinohradů, či genetických sbírek a po důkladném prozkoumání a ohodnocení dostanou příležitost předvést své přednosti ať už přímo, či ve svém potomstvu. I réva se totiž může množit nejen vegetativně, ale i způsobem mnohem méně mravným, ale o to radostnějším. A tak s pomocí větru, který roznáší pyl, pojí své geny jedna rostlina s druhou v naději, že právě jejich potomstvo ukáže se odolné a silné a dlouho bude vzdorovat nepřízni věků. Ale ať už jim v tom pomáhají ptáci, kteří ochotně roznáší semínka do dáli, aby padla do úrodného úhoru, anebo sucho a mráz, který nemilosrdně kosí potomstvo slabé a neodolné, největší vliv má dnes člověk. Člověk to je, kdo dává révě růst, člověk to je, kdo slabý keř vyklučí a tím pro révu plodnou půdu připraví. Marně se staromilci stébla historie chytají, marně pravdu svou káží, jejich hlas v hukotu vodopádů dějin jen slabě zní a časem utichá zcela. Ptejme se takových, kolik že vlastně opravdu starých a autochoních odrůd pěstují? Ptejme se jich, kolik mají tramínu, či podle některých, červenošpičáku? Ptejme se jich, proč mluví o starých odrůdách, když ještě žijí staré keře révy pamatující časy, kdy tyto prý staré odrůdy, byly malé semenáčky. Jen se jich zeptejme, proč jimi pěstované odrůdy mají jména znějící tak cize, nečesky, prozrazující původ v krajinách dalekých, nedomácích. Marná je snaha takových, zastavit čas, zbude po nich jen vzpomínka, stesk teskný, ano opravdu, ti prý měli tenkrát nejlepší víno! Ale co bylo, není již nyní, snaha oživit slávu minulou, tříští se o úspěchy dnešní. Z miliónů semenáčů, které v dávných dobách réva vinná zplodila, jen několik má místo v dnešních vinicích. Z miliónů které zplodí dnes, jen několik prosadí se zítra. Chcete jim snad bránit? Já ne! Tož už tenkrát, když rýpal jsem jamky pro Livadijskij, narýpal jsem i pět pro ruské stolní elity, a dohlédl jsem, aby jedna z nich byla Keša - 1, dnes nazývaná Talisman. Protože ve vinohradnických krajích nevidíte odrůdy stolní. Řekli byste - nepotřebují, mají dost moštových, pojedí těch a chutě zaženou. Ne tak. Mají, ale skrytě schovaných. Protože v chuti dobrá, ale co do velikosti a vzhledu se moštové stolním rovnat se nemohou a tak mnohde v odlehlém koutu stolní odrůdu najdete. Ba až tak, že vínem z odrůdy Prim se pochlubit neváhají a po počátečních pokusech, uznat musím, že dobré je. Maďarská odrůda stolní, na moravské víno je dobrá! No, s nadúrodou hroznů je třeba si umět poradit a jsem dalek tomu, abych radil jak, ale Talisman snad do lisu nikdo cpát nebude, kule velikosti pingpongového míčku každý rozezná na první pohled, a pozná, že patří do úst a ne do lisu.

No ale to jsme stále jen na osmi jamkách a já se tenkrát docela zapotil. Kvůli osmi ďurám bych se ani nenamáhal, to by si Jindra vykopal sám, infarkt neinfarkt, ale bylo tenkrát třeba přidat i čtyřicet dalších. Tož, přiznám, práci jsem si usnadnil a místo čtyřiceti jednotlivých ďůr jsem kopal rovnou příkopy. Ale i tak jsem si po dechu nejednou lapnul, kapku potu na zádech i na čele pocítil a Jindrova žena na dálku mobilem kontrolovala, zda mám slamáček proti slunku nasazený. A jste zvědaví, co že jsem tam sázel? Vzpomínáte si, jak pan profesor Kraus, místa nemaje, panu profesoru Beckerovi, hrst semínek révy podaroval? Popravdě, myslím, že kdyby si je nechal, vypěstoval a u nás selekcí projít nechal, možná by zdaleka tolik uznání a světové slávy nedobyl. Protože ve světě je pan profesor Kraus znám a uznáván jako autor první interspecifické odrůdy, která kvalitou vína neustupuje odrůdám evropským. Ale hádám, kdyby bylo Rondo testováno na Moravě, nejspíš by jej vyřadili, protože takovou odrůdu tenkrát o nás asi nechtěli. Na druhou stranu, myslíte, že když šlechtili Irsay Oliver, Dornfelder či Palatinu (Prim), mysleli na to, že z nich na Moravě někdo bude dělat víno? Nebo že ze složitého maďarského křížení jim vypadne odrůda Krystal, která se bude používat jako stolní, ale jen stovky kilometrů severněji? Není snadná ta selekce a její výsledky jsou nám občas jen pro úšklebek dobré, ale nedá se bez ní obejít, někdo to dělat musí. A není to práce snadná, starat se o vinohrad, o kterém víte, že z něho víno pít nebudete a už za pár let ho přijde vyklučit. Není totiž u révy potomstva vyrovnaného jak vojáci v řadě, většina je bídných, slabě rostoucích, ba i neplodných. Není obvykle radostný pohled na šlechtitelský vinohrad. Jen několik jedinců zaujme oko zkušené, potěší pohledem na dobře rozložené letorosty a krásné zrající hrozny. A i u těch se často najde vada skrytá, špatná chuť či afinita, neodolnost k vlivům jakýmsi, které jinde třebas ani neznají. Mnoho uznávaných šlechtitelů, třebaže byli věci znalí, v oboru uznávaní, ba ani píli jim nelze upřít, za celý svůj život nedobyli se uznání pro nějakou svou novou odrůdu. Někteří uvádí, že na získání zajímavé elity je třeba v průměru tisíce semenáčků a z deseti elit, snad jen jediná stane se odrůdou. Tisíce semenáčů je třeba vysadit a velké šlechtitelské ústavy pracují na mnohahektarových plochách se statisíci. Ale jsou i šlechtitelé, na které se štěstí usmívá, jistě vás také jedno jméno napadne. Nakříží pět či deset semenáčků a hle co zajímavého se mezi nimi najde. A příště znova! Ing. Ondrej Korpás CSc. nám řekl „Ne tisíce, jen ten jeden semenáč potřebuji!"

Přestože jsme tohle všechno už věděli, kamarád chtěl vyzkoušet, zda se na něj štěstí také neusměje a zkusil křížit bezsemennou odrůdu Perleta v roli otce s interspecifickými odrůdami Nero a Krystal. Musel hrozny kastrovat, což je dost nimravá a zodpovědná práce, pak ještě dohlédnout aby semínka nesnědlo některé dítě i s hroznem a vypiplal osmdesát semenáčků. Samozřejmě, pro čtyřicet z nich neměl místo a tak zbylo na mě, abych domluvil „pronájem", vykopal díry, zasadil, drátěnku postavil a ještě se o pokus staral a na selekci dohlédl. Takže jsme si trochu rozdělili práci, ale ještě dost jí zbylo na vinohradníkovi, který se o semenáčky musel starat, zalévat, stříkat, vyvazovat, s pramalou nadějí, že některý zazáří a až bude třeba jméno mu přidělit, že na to trochu vlivu bude mít a o zásluhy se bude moci hlásit. Však mne jistě mnohokrát proklel, že jsem ho do toho navedl. Takže jsme tenkrát čtyřicet semenáčků vysadili a teď po pěti sezónách, přišel čas zhodnotit výsledky pokusu. No, jak se dalo čekat, nebylo to nic moc. Z poloviny na které bylo křížení Krystal x Perleta, žádné životaschopné semenáčky nevzešly. Jak říkal pan Glos: „Po Krystalu nic néni." Takže pokud byste si chtěli vyzkoušet nějaké to křížení, vězte, že odrůda Krystal je špatný rodič. Na polovině s křížením Nero x Perleta se vyskytlo hned několik dobře rostoucích a chutných a úrodných typů, všechny bílé, jen jeden růžový. Bohužel s velikostí bobule pouze střední a kromě jednoho, všechny se semeny. Některé poměrně dost hnijí a všechny se při transportu pomačkaly a praskaly. Možná dva nebo tři jsou zajímavé do zahrádek, ale do velkovýroby se nehodí. Většina bude zlikvidována, pár plodných ponecháno k dalšímu sledování, jen jeden semenáč se ukázal být dost zajímavý na to, aby se dál množil. Bezsemenný, velmi raný, zdá se i dost odolný. Dokonce jsem hrozen ani neviděl, už v polovině srpna začal sesychat a cibébovatět a tak byl sklizen. Bez jakékoliv konzervace byl dosušen a ukázal, že je i v našich podmínkách vhodný na výrobu hrozinek. A i ty už skončily v koláči. Jen kdyby měl bobule trochu větší, než jen 1 cm. Takže původní plán, vyšlechtit bezsemennou ranou odrůdu byl částečně splněn, odrůda je dokonce velmi raná, jen ve velikosti bobulí zaostává. Bude podrobena dalšímu zkoumání a časem se třeba i dostane do vašich zahrádek. Konkurence je ale veliká, i v druhé polovině semenáčků, kterou si ponechal šlechtitel, vynikla také velmi raná bezsemenná elita s dobrou odolností. Dokonce se tam vyskytl docela zajímavý dekorativní typ, se silně prořezávaným listem, který vypadal jako poskládaný z lichoběžníků. Ale tento semenáč byl zřejmě neplodný a i přes moje protesty byl zlikvidován, aby uvolnil místo semenáčům novým, nadějnějším.

Tak i takto může vypadat šlechtění révy vinné. Třebas na koleně, stačí trochu píle trpělivosti a výsledky mohou být zajímavé. Dokonce se odvážím říci, že dnes, kdy máme k dispozici některé novější odrůdy, nebyl by takový problém, získat z poměrně malého počtu semenáčů elity kvalitnější než odrůdy, momentálně zapsané v Státní odrůdové knize. Navíc některé z rodičovských odrůd, například už zmíněný Talisman, mají ženský květ, není třeba dělat kastraci a ušetří se tak mnoho práce. V podstatě každé semínko takové odrůdy je podezřelé z toho, že by to mohla být odrůda nová, perspektivní. Jen to prozkoumat. Už v roce 2009 mi napsal Ondra Korpás mladší: „Šlechtění je o kombinaci, ale i o počtu semenáčů - já bych dal každému v ČR jedno semeno z jednoho křížení - hned bychom měli 10 mil. semenáčů a mnoho téměř ideálních genotypů - za tři generace pak i vysoce odolné a kvalitní. Pro jednoho je to nemožné, pro tým už je to lepší." No já bych nerozdával všem, někteří ať řídí vlaky, firmy či pečou chleba a někteří prostě nemají k zemědělství vztah. A navíc, jak by se na vás dívali, když byste jim dal jen jedno jediné semínko?! Spíš bych vyzval ty vinohradníky, kteří mají schopnosti a chuť pustit se do takovéhoto dobrodružství, aby se přihlásili, a pokud by splňovali pár podmínek, jistě bychom se dohodli a nějaké perspektivní semenáčky dokázali zajistit. Samozřejmě na takovouto výzvu se obvykle jako první přihlásí ti, kteří se přiznají, že žádný vinohrad, natož volný, nemají, semenáčky by chtěli pěstovat v květináči, případně se zároveň zeptají, jak se to má vlastně dělat a kolik to hodí. Tak prosím vás, vy takoví, nezlobte se, ale vy se raději nehlaste. Předem děkuji.

Ale ti ostatní, kteří byste jednou rádi pěstovali odrůdu révy s libozvučným českým názvem, se ozvěte co nejdřív!

Bohužel, zrovna u elity, o které jsem vám vyprávěl, to s českým názvem moc nevypadá, protože Jindra prosazuje název ze starých mýtů, bohužel starogermánských.

Tak už zbývá jen představit Jindřicha - vinohradníka, který se ode mne do téhle srandy nechal uvrtat. Jak už možná tušíte, je to ten samý pán, jehož vtipné i drsné prupovídky občas opepřily některé moje předchozí články natolik, že redaktoři považovali za nutné, dodat vysvětlující poznámku. Však měl odkud čerpat, než odešel do důchodu, byl učitelem. Byl to také on, kdo mne pozval na můj první košt, hodně mě naučil o víně i životě a po pravdě, můj život i výrazně změnil, já věřím, že k lepšímu. Nicméně nedostanu se za ním příliš často, a i jemu už ubývá sil, vinohrad, o kterém jsem vyprávěl, je na prodej. Je to dobrá poloha, velcí vinaři za něj nabízí víc než je běžná cena, problém je, že oni nepotřebují vinohradnickou boudu a ta je největší částí ceny. No ale se snad najde vinař, který by potřeboval vinohrad nad Bzencem i s boudou.

No, ale vraťme se zpět k příběhu. Tu sobotu jsem dokončil prohlídku, poděkoval, vrátil se do Bzence a do Hodonína, kamarády našel, na slavnosti vína co tam měli mít jsme nečekali, jen trochu burčáku jsme cucli a jeli do Drnholce. Tam jsme toho také hodně viděli, s lidmi se setkali, dobře pojedli i popili, ba i pozpívali. I do sousedních sklepů na burčák jsem se zatoulal a měli dobrý. Druhý den jsem už jen zajel na Jiná vína, to už vás vlastně ani nezajímá.

1-20 | 21-40 | Vše
Počet příspěvků v diskuzi: 8  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 7254x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
J. 16.10.2012 16:33:54