O Víně

Zde na portále i na jiných vínomileckých webech se jednou za čas řeší systém uložení lahví. A nejenom uložení, ale i evidence, dohledatelnosti, bezpečnosti skladování. V dnešním článku chci nabídnout mé řešení. Není to řešení realizovatelné pro všechny, není to řešení snadné nebo levné, ani naprosto dokonalé. Předem upozorňuji, že se jedná o řešení z množstevní kategorie 150+. A proto některá pravidla a řešení jsou do jiných kategorií nepřenositelná. Je na vás, zda se necháte alespoň z části inspirovat a zda vám článek nepomůže najít řešení pro váš domácí archiv.

Základní problémy archivace:
1. Jak to uložit?
2. Co vlastně v archivu mám?
3. Kde to mám a jak to rychle najít?
4. Jak evidovat odběr?

1. Jak to uložit?
Jak tedy uložit všechny ty lahve různých tvarů a velikostí? Jak si poradit s lahvemi z kategorie trefně nazvaných „svině klouzavý"? Důležitý předpoklad mého ukládání lahví je vhodný sklep, ale věřím, že ani u tohoto systému to není podmínkou. A hned ta druhá je neobvyklý regál. Na tomto regálu není vymyšleno nic převratného, ale přesto je na něm něco zvláštního. Tichá vína jsem tímto způsobem ještě neviděl nikde skladovat. Každý z vás už jistě viděl regál na ruční setřepávání sedimentu sektů kvašených v lahvi (viz obrázek dole). Lahve jsou ve stojanu umístněny za hrdlo tak, že vlastní vahou tvořící páku jsou bezpečně fixovány. Tak to jsem odkoukal a využil. Nechal jsem si podle vlastního návrhu vyrobit dubový regál, nebo spíše stojan.

Stojan je tvořený rámem z hranolů 60 x 60 mm a podélně rozřezané desky 95 x 20, do které byly předem navrtány otvory průměru 35 mm s roztečí 95 mm. Obě poloviny desek jsou od sebe odsazeny na okraje rámu (lépe je to patrné z obrázků dole). Výška a šířka stojanu nehraje roli, ale u mě je to pro 50 lahví v jednom rámu 1050 x 550 mm, v deseti řadách, s pěti sloupci. Stojan správně funguje, když je instalován pod úhlem. Úhel jsem volil tak, aby byla většina lahví ve vodorovné poloze. I když se to nezdá, dřeva je i při masivním provedení potřeba poměrně málo, už totiž nemusíte pracovat s délkou lahve. Prázdný stojan je tak velmi skladný. Horní část je opatřena dvojicí pantů. Pomocí nich se dají dva rámy semknout k sobě to tvaru písmene „A" nebo samostatně opřený stojan o stěnu upevnit do zdi. Stojan musí být vždy zabezpečený před podklouznutím. Do dolní části jsem zašrouboval dva vruty, které slouží k dorovnání nerovností podlahy.

Co jsem tímto systémem získal? V první řadě hlavně možnost uskladnit v podstatě jakoukoliv lahev. Hrdlo je nejméně variantní část lahví. Bezpečně uložím od 2 dcl lahve ledovky, půllitrovky, přes sedmičky rozličných tvarů, až po lahve se sektem. Trochu problém nastává s nepříjemnou lahví typu Bordo America, jejíž rozšířené hrdlo poněkud ztěžuje manipulaci, ale i ta se tam vleze. Druhá výhoda a ne nepodstatná, každá lahev jde uložit i vyjmout samostatně, nic není nutné přeskládávat! Další z výhod je možnost nahlédnout alespoň na část etikety bez nutnosti brát lahev do ruky. Stojany mám celkem tři, dva po ruce a jeden v teplotně lepším sklepě s vínem určeným k archivaci. Všechny stojany jsem natřel napouštěcím olejem na dřevo výrobce Tikkurila, název Puuöljy träolja (podívejte se jak je výmluvný obrázek na plechovce). Ne, nyní nejde o reklamu, ale o vyjádření maximální spokojenosti s touto volbou. V mém sklepě je v jarních měsících takřka 100 % vlhkost. Každá lahev musí mít etiketu přebalenou strečovou fólií, jinak nevydrží ani půl roku, ale na ošetřeném dřevě tato vysoká vlhkost vůbec nejde znát. A to i po nátěru stále vypadá dřevo jako dřevo. Tak a jdeme na další zádrhely.

2. Co vlastně v archivu mám?
Neboli evidence. Má volba, poměrně ihned z počátku, padla na Excel. Myslím, že to byla dobrá volba. Používám ho pro tento účel dlouho a nic jiného už nechci. Výhody spočívají v znalosti prostředí, třídění, filtraci, možnosti pozdějšího přidávání dalších parametrů, snadné možnosti tisku. U mě i tisk do sestav stylizovaných jako vinný lístek. Tisknu jen při očekávané návštěvě s větší spotřebou. Lahve poctivě zapisuji v okamžiku, jak vybaluji krabice po nákupu. Pravda, občas zapomenu v Excelu přesunout lahev ze sklepa do příruční 18-ti lahvové vinotéky a naopak. To jsou pak ty ztracené, objevené lahve :o)) Nikdy nesvalujte vinu na software, když vám chybí nebo přebývá lahev. Vy jste ten chybující prvek a žádný software vaše bordelářství neodstraní.

3. Kde to mám a jak to rychle najít?
Tu první záležitost moc neřeším. V mém množství si docela pamatuji, kde mám lahev zhruba hledat. Navíc možnost náhledu na etiketu bez nutnosti na lahev sahat, mě hledání hodně ulehčuje. Je jasné, že dynamické a často měněné uspořádání skupin lahví nikam nevede. Častá změna vede jen k nepřehlednosti. Také značení umístnění lahve do evidence se mě neosvědčilo. Měl jsem velký problém s aktualizací. Sedíte u počítače a nevíte kde to dáte. Naopak jste ve sklepě, víte kde to máte, ale už zase nejste u PC. Došel jsem k závěru, že jediným spolehlivým prvkem je velká kapacita úložného systému, budou občas zůstávat prázdná místa a jasná neměnná pravidla. Prázdná místa vám pomůžou dodržet pravidla při ukládání nově příchozích lahví. Např. pravidlo červené vlevo, bílé vpravo. Když se vám ještě podaří dodržet CH nahoře, RŠ uprostřed, VZ dole, nebudete hledat dlouho. Zároveň se musím přiznat, že se mě nedaří nepřesahovat kapacitu mých stojanů. A mám trochu nepořádek s druhou, třetí až n-tou lahví stejného vína. Tyto skladuji v původních papírových krabicích stranou. Naštěstí více lahví jednoho vína si pořizuji opravdu zřídka.

4. Jak evidovat odběr?
Tak to je trochu kámen úrazu. Známe to, veselá společnost, otevírá se jedna, druhá... poslední lahev a evidence krvácí. Ale osvědčilo se mi další den, až dokážu zaostřit na monitor ;o), posbírat vypité lahve a přesunout je do evidence vypitých. Běžný provoz vypadá tak, že zapnu počítač, vyberu víno, přesunu ho do oddělení otevřené lahve. Před příštím výběrem záznam s vínem přesunu do evidence vypitých lahví, když je čas tak i s krátkou degustační poznámkou.

Tak a to je vše. Snad vás to nějak inspiruje a pomůže k zavedení nebo zlepšení pořádku ve vašem archivu. Přemýšlel jsem, že by podobný stojan šel nacpat i do lednice, ale pochopitelně by to bylo na úkor kapacity. Také pro ty komu by se dubové dřevo zdálo příliš drahé nebo nedostupné, mě hlodá v hlavě myšlenka, jak jednoduše vyrobit podobný stojan z dřevěné palety. Na ní by se dokonce dalo pracovat svépomoci, bez pomoci stolaře / truhláře, jako to bylo v mém případě.