O Víně

Pohnutky k celonárodnímu ryzlinkovému průzkumu byly spíše sebezáchovné než vznešeně kreativní. Zrovna v čase největší malomyslnosti mne zastihla zpráva od J., že jsem byl jmenován velitelem akce s krycím názvem „Týden ryzlinku rýnského". Měl jsem co nejdříve předložit co nejoriginálnější plán. Rezignovaně jsem hleděl do svého degustačního bločku: Sto sedmnáct položek u ryzlinku rýnského... Copak z toho jdou vyvodit nějaké zákonitosti? Odvážné teorie? Blbost. Nebudu exhibovat před lety ošlehanými vinaři, aby se pásli na omylech, které mají oni už dávno za sebou. Lepší bude dialog, beseda, ať každý svou zkušeností přispěje do mlýna, zkusí, jaké to je, nést svoji kůži na trh. Nakonec samotného mne zajímá, nakolik je mé vnímání odlišné od ostatních. Dal jsem dohromady všechny otázky, na které jsem toužil se vždycky vyptat, ale vesměs k tomu nebyla příležitost, a za vydatné podpory J., který vlastní potřebnou databázi mailových adres, putoval všetečný dotazník k 31 autorům a přispěvatelům na náš web (zpátky jich došlo 12; úspěšnost 39 %), k 29 nejpilnějším čtenářům (vyplněných 10; úspěšnost 34 %), a rovněž bylo osloveno i 80 vinařů (7 mailů se ihned vrátilo jako nedoručitelných, ozvalo se jich 10: Zdeněk Peřina, Richard Tichý, František Mádl, Kateřina Váňová z Chrámců, Tomáš Čačík, Jaroslav Kolečkář z Uherského Hradiště, Vladimír Tetur, Jiří Hort, Vladimír Baloun a Jan Chaloupecký z Vinařství Lahofer, tj. úspěšnost v podstatě téměř 14 %). Čili účast v žádném případě tak drtivá, že by nás opravňovala k nějakým statistickým studiím, ale zase budeme-li realisté, tak přestože jsme neslibovali za odeslání žádnou milionovou výhru či prvním padesáti něco zdarma, ozvalo se víc lidí, než jsme i tak jako pesimisté čekali. A výsledky cenné, v rozhovorech u skleničky bychom na leckteré perly čekali několik večerů. Posuďte sami:

1. Dalo by se říci, že tuto odrůdu fakt nemusíte? Proč nebo kdy ji nemáte rádi?
2. Nebo snad máte k této odrůdě neutrální vztah? Co by pak musela mít, aby se posunula do kategorie oblíbených? Čím vzácně zaujme?
3. Že by dokonce patřila mezi Vámi preferovanou odrůdu? Čím si to zasloužila?

První tři otázky otázky separovaly respondenty podle jejich ryzlinkofílie/ryzlinkofóbie. Převažovali zřetelně ti, kteří tuto odrůdu preferují. Dost možná ale Ti, kteří tuto odrůdu nemusí, se ani nenamáhali ozvat. Z mého okolí to bývá spíš tak, že nepoučeným laikům, zejména ženám, naskakuje jen při vyslovení kovově znějícího „ryzlink" husí kůže jako reflex vypěstovaný z těch nejlevnějších jakostek a sudovek. Jakmile ale někdo o víně něco četl či ochutnal nějaký vysoký přívlastek, okamžitě podléhá mytickému „králi vín". Nejčastější výhrady, kdy Ryzlink prostě nechutná, byly: ploché víno z nevyzrálých hroznů, technologicky nezvládnuté s vadami a nemocemi, od vinařů se špatným přístupem k odrůdě, když je upatlaný od cukru a bez kyselin, fádní či za zenitem. Leckdo nerad mladý (třeba já - kyselý, neharmonický a nevyjádřený) a z nevhodné polohy, ale jeden vinař naopak nemusí ryzlinky starší čtyři roky (petrolej). Na druhou stranu zaznělo mnoho argumentů, proč je odrůda pro mnohé silně přitažlivá: nejčastěji (a to jsem rád) širokou škálou stylů, vůní i chutí, variabilitou a univerzálností s jakou dokáže pojmout všechny jakostní stupně, odrůdovými vlastnostmi (vyšší kyselinou, strukturou chuti, komplexitou, noblesou a ušlechtilostí) a v neposlední řadě se cení i velký potenciál pro archivaci a proměny během vyzrávání.

4. Koupili byste tuto odrůdu někomu blízkému jako dárek? Proč?

Tak tady byly výsledky více než drtivé: jen já bych se, vzhledem k tomu, co jsem vysvětlil v předchozí otázce, zdráhal riskovat kyselý škleb obdarovaného a vybral bych raději nějakou obecně líbivější odrůdu. Jeden vinař to vyjádřil možná přesněji, ale genderově nevhodně: „Ano, ale pouze muži." Ještě sarkastičtější byl jeden čtenář: „Ano, ale pouze jakostku, v okruhu mých známých by vše ostatní bylo házení perel sviním."

5. Zkuste spočíst nebo odhadnout, kolik ryzlinků ročně tak okusíte. Kolik z toho je načatých lahví u stolu a kolik jen vzorky na degustacích?

Zde průměr osciluje kolem 10-12 lahví, rekordmani (po jednom v každé ze tří skupin) jich utrhnou 30-40 (rekord člověka, který pije lahev vína denně je 55 ročně, údaj pana Horta bych skoro měl tendenci brát za překlep: 200 lahví!!) Vína ochutnaná jako vzorky na nějakých akcích jdou od dvacítky do stovky (rekord je 400), tam je dost vidět rozdíl, jestli někdo má degustátorské zkoušky a působí v hodnotících komisích různých soutěží, výstav a koštů. Kupodivu ne vždy se tato obrovská zkušenost odrazila v nějakých konkrétních doporučeních konkrétních oblastí/vinařů/vinic.

6. Jak staré ty ryzlinky, které pijete, bývají?

Drtivá většina pije ryzlinky ve stáří 1-5 let, autoři zřejmě pijou nejčastěji z archivů, takže 3-5 let, těm šťastnějším, co si prozíravě nabouchali včas archiv skvělými ročníky 1997, 1999 a 2000, se hranice posunuje na 7-10 let. Na druhou stranu se najdou i ti, kteří nearchivují a pijí ryzlinky do 3 let. To se pak obráží v jejich celkovém pohledu na odrůdu, neboť v mladých vínech samozřejmě nepotkávají atributy, kterými se vyznačuje ryzlink vyzrálý. Osobně mne toto překvapuje, kdybych já pil jen mladé ryzlinky, asi bych byl s málokterým spokojen, ale chápu, že ne každý má řešitelný problém archivace a ve vinotékách jsou vyzrálé ryzlinky drahou raritou. Také někomu vadí petrolejovitá nazrálost některých stylů (třeba pan Peřina má tento problém se starším Alsaskem), takže to řeší i kratší archivací těchto vín.

7. Archivujete si některé lahve Ryzlinků rýnských? Za jak dlouho po sklizni je pak otevíráte? Postřehli jste nějakou zákonitost, jak se které v čase vyvíjejí?

Našli se i vinaři, který nearchivují (pan Tetur použil větu, nad kterou jsem dost přemýšlel): „Při současném trendu je to u bílých vín zbytečné.", ba i pár autorů a čtenářů. Ale většina respondentů ano, často větší množství, které pak průběžně, třeba po půl roce otevírají. Kromě obligátního třetího roku, na němž se shodla většina jako buď optimální či alespoň minimální době k otevření, jsem se příliš odkrytých tajemství kolem archivace nedočkal. Pan Peřina otevírá věci z archivu mezi 1-15 lety (mé teskně závistivé „Hmmmm..."), jiný bývá občas překvapen i rychlým nazráváním (to i já) a dlouhou výdrží na vrcholu. Vyskytl se i názor jednoho z certifikovaných degustátorů, že na přestárlý nepitelný ryzlink (zřejmě s ohledem na konzervující obsah kyselin) ještě nenarazil. Zajímavé bylo jiné doporučení ohledně ročníku 2005: prý otevírat nejdříve po osmi letech. Až jeden z posledních dotazníků potěšil - pan Hort: „přežijí jen ty s alespoň 13 % alkoholu, cukrem a kyselinami v rovnováze (ideálně 7/7) a extraktem okolo 25 g/l." Tak doufám, že když tu konečně ta tajemná formule zazněla, tak od ročníku 2007 tak bude vypadat nejmíň polovina prodávaných ryzlinků :-)

8. Když už do nějakého ryzlinku jdete, na co hledíte, dle čeho vybíráte? Ročník? Oblast? Výrobce? Vinice? Přívlastek? Zbytkový cukr? Něco jiného?

Tady to bylo napínavé: S přehledem lidé při nákupu věří vyhlášenému či vyzkoušenému výrobci. Jen dva respondenti (oba vinaři!!) ho při nákupu neupřednostňovali. Autoři serveru ovine (i valná většina čtenářů) rovněž stejně neochvějně věří při nákupu i vinici, příznačně ovšem ani jeden vinař (ani ten, který jinak uznává, že na kvalitě polohy u RR záleží). Vinaři spíš vybírají podle přívlastku (to jsem si všiml obecně, že pro vinaře je modlou cukernatost hroznů a vinici coby něco unikátního a hodnotného si cení jen málokdo). Rovněž oblast příhodnou pro ryzlink vyhledávají při koupi jen spotřebitelé. Nechci být příliš jízlivý, ale při snahách některých skupin vinařů sjednotit se a propagovat oblast pomocí VOC vín mi to pak celé přijde přinejmenším... pokrytecké. Nerozhodně skončil výsledek pro příznivý ročník, ti, kteří uváděli jako kritérium nákupu zbytkový cukr, byli v mírné menšině. Celkem často uváděly všechny skupiny, že se řídí doporučením někoho jiného (No však! Od toho jsme přece tady :-) Semtam někdo ovšem nevěří nikomu a ničemu a bez předchozího vlastního ochutnání víno nekoupí.

9. Jaký ročník(ročníky) Vám u této odrůdy přišel nejlepší a jaké fakt nedoporučujete?

O prsa vyhrál ročník 2005 nad legendární 2000. Nula pětce nejvíc pomohly hlasy vinařů - ti ji doporučili bez výjimky. O bronzovou příčku se dělí 1999 a 2003. Nula dvojka a devadesát sedmička v těsném závěsu, leč bez medaile. Záporné hlasy nejvíc nedoporučily ročník 2001 (líbil se mi dovětek jednoho vinaře, který jedním dechem dodal: „Ale mně se poved."). Stejný ročník ale uhrál i dva hlasy jako naopak povedený ročník, myslím, že i na fórech portálu má tento ročník četné zastánce. Stejně kontroverzně skončil i ročník 2003 - sice bronzová v doporučených ročnících, ale stříbrná v nedoporučených. Dlužno podotknout, že více lidé doporučovali než haněli - to je i mé krédo. Co mne překvapilo, byla nominace ročníku 2000 mezi nedoporučeníhodné - a to hned dvakrát. Ale dost lidí se i vzpíralo dělit ročníky na dobré a špatné, tomu též rozumím. A pěkné heslo má i Tomáš Čačík: „Nejlepší nás teprve čeká, vždyť jinak by nemělo důvod žít."

10. S jakou oblastí (oblastmi) máte co se týče ryzlinků rýnských nejlepší zkušenosti?

Obecně tedy otázky 10., 11. a 12. byly pro mne velkým zklamáním. Čistě teoretických mouder vypadlo z každého docela mnoho, ale praktické rady a doporučení se ukázaly jako kámen úrazu. Světlé výjimky - díky za ně - uvedly hned několik tipů, většina se však těmto otázkám přímo nebo nepřímo vyhla. Hanba! Vinaři (tedy celkem tři) se shodli nejvýše na bzenecké oblasti (pro toto je výhodnější se bavit o starším dělení oblastí), po dvou na Mikulovské a Znojemské. Jinak každý nominoval něco jiného: Podluží, Velkopavlovicko, Strážnice, Alsasko, Mělnicko, Wachau. U autorů vyhrálo Znojemsko (6x), za ním Bzenecká oblast a Mikulovsko. Dva hlasy pro Litoměřickou, Roudnickou, Alsasko a Moselu. Po jednom hlasu Porýní, Austrálie a Mělnická oblast. U čtenářů vedlo Mikulovsko a Bzenecko (4x), pak Alsasko, Znojemsko a Velkopavlovicko. Jeden hlas Litoměřická oblast. Celkovým vítězem se tedy stala Bzenecká oblast - gratulujeme!

11. Máte svého oblíbeného vinaře na tuto odrůdu?

Totéž v bleděmodrém. Snad kromě pana Hradila z Čejkovic a pana Trčky ze Starovic (hned dvakráte nominovaného), s kterými jedinými jsem ještě neměl tu čest, žádný mně dosud utajený moravský malovinař. Pouhých pět hlasů stačilo k vítězství Znovínu, čtyři Reistenu a Mikrosu, tři Tanzbergu, Žernoseckému vinařství, Roudnici nad Labem (resp. Zámecké vinařství) a dva dostali Dobrá vinice a již zmiňovaný Zdeněk Trčka - Starovice. Po jednom hlase vypouštím, v podstatě zbytek zdejší elity vinařů. Neodpustím si ovšem zahraniční tipy, ty z někoho zkušeného vylámat je umění: Slovensko - Janousek-Fischer a Mrva a Stanko; doporučení ohledně Rakouska made by pan Zdeněk Peřina: Wachau - Alzinger, Hirtzberger, Pichler, pro Kamptal - Brundlmayer, Loimer, Nigl, Topf, Dolle, pro Kremstal - Malat.

12. Vnímáte, že by některá vinice poskytovala stabilně ryzlinky vynikající kvality?

Tak tady asi nemůžu být nestranný, sice někteří vinaři vliv polohy vinice vidí pro RR nepodstatný, já ovšem odcituji pana Peřinu: „Ano, toto je pravidlo. RR a kvalita jeho vína je hodně závislá na kvalitě polohy." Za nejlepší byla vyhodnocena Za cihelnou (pan Peřina ovšem sám konkrétní jméno neuvedl) následována Šobesem, Velkou Vendulí (Velké Žernoseky), Sovicí (Vetlá na Roudnicku), Kraví horou (Znojmo-Konice). Ostatní jen po jednom hlasu (Neodpustím si zneužít práva autora a protekčně doporučuji svůj tip: sledujte do ročníku 2005 téměř neznámou vinici Dobré pole - Staré, je to mimochodem mezi Ořechovou horou a Danielem). Těší mne, že se najdou lidé, kteří už cíleně vyhledávají vína, která mají automaticky spojená nejen s vinařem, ale i s místem, kde hrozny vyrostly.

13. Jste schopni pít tuto odrůdu v celé škále od suchých po sladké? Co si myslíte o jakostkách? O kabinetech? Co o nejvyšších přívlastcích (Nedělat vůbec nebo by jich mělo být víc?)

Snad nikdo neodsoudil ryzlinky suché, naprostá většina naopak uvedla, že jejich ideálem je suchý pozdní sběr. Sladká vína a nejvyšší přívlastky vyšly v přízni a nepřízni mírně kladně, dva lidé si přáli více výběrů. Ve velké nepřízni byly jakostky, zastali se jich jen dva vinaři, tři autoři ale zase polovina čtenářů (pět). O kousek lépe dopadly kabinety. Osobně si vyvedených kabinetů nesmírně cením. Doufám, že tato kategorie elegantních a lehkých vín nevymizí, koncentrovanost a intenzita nejsou všechno. Možná bych i odcitoval Zdeňka Peřinu (i když se to vztahovalo k jiné otázce): „Samozřejmě, že mám představy, jak vypadá RR, který mi chutná, ale ty typy jsou 3-4. RR je velká odrůda, protože dokáže vytvořit různé typy, které všechny mají svou hodnotu."

14. Máte raději ryzlinky typické odrůdové nebo typické stylem výrobce, nebo si vychutnáváte rozdíly a rozmanitosti, jakých je tato odrůda schopna?

Možná jsem to formuloval příliš sugestivně, protože drtivá většina vinařů i autorů hlasovala pro rozmanitost. Jen ve skupině čtenářů to bylo půl na půl s touhou po odrůdovosti. Jen asi tři lidi byli pro styl vinaře. To ale dost dobře nekoresponduje s výsledky otázky č. 8, kde prakticky všichni uvedli, že vinař/výrobce vína je to nejhlavnější, podle čeho vybírají vína. Ledaže by to znamenalo, že podléhají moci nějakého slovutného jména, ale v podstatě je i styl mnoha vinařů tak proměnlivý (třeba i v závislosti na ročníku), že nezbývá, než si v té rozmanitosti libovat :-) (to byl samozřejmě vtip...)

15. Zkuste popsat, co očekáváte od typického odrůdového ryzlinku (vzhled, vůně, chuť, celkový charakter).

Rozptyl představ o ideální odrůdovosti byl tak velký, že kdybych chtěl být pečlivý, popsal bych celou stránku. A to i v kategorii, kde se pohybovalo nejvíc certifikovaných degustátorů. To ale neříkám škodolibě, naopak, s ulehčením - to je moc dobře. Čistě statistikou vytvořený prototyp odrůdy by vypadal asi takto: sytá zlatožlutá barva, ve vůni ovocitost, lípa. Svěží, harmonické víno s pikantní kyselinou a dlouhou persistencí. Naštěstí má reálný svět daleko od statistických modelů.

16. Pokud se bod 14. liší od Vámi preferovaného stylu ryzlinku, uveďte čím se liší Váš ideál ryzlinku od typického odrůdového.

Týkalo se to i mnoha jiných otázek, ale této především: čtenáři zřejmě vyplňovali „první ranou", tj. nepřečetli si vše dopředu, nabití spoustou dojmů a zkušeností vystříleli vše do otázek, kde jsem se ptal na něco jiného a pak psali jen: ad předchozí otázka číslo XY. Vlastně proč ne. Též často sabotuji nudné dotazníky podobným způsobem :-) Na tuto otázku zbyl dech jen málokomu, vesměs popisovali milovníci vyzrálejších, bohatých a komplexnějších typů RR. Zvláštní skupinu tvořili zastánci názoru, že slovo „ideál" je prázdné: „Ideál neexistuje - jen správné načasování zralosti a nálady." „Nemám ideál. Vinohrad a vinař nedělají ideály." Toto jsou i má oblíbená témata, takže počítám, že se s autory těchto výroků setkám někde při skleničce, protože to je o něco vhodnější místo k řešení paradoxů světa než nějaký dotazník.

17. Kolik by podle Vás měl takovýto ideální ryzlink stát? Kolik maximálně byste za něj dali?

Zajímavě se vypočtené průměry pro skupinu vinařů a autorů prakticky shodovaly: 244,- resp. 220,- Kč jako optimální cena za ryzlink a 678,- resp. 650,- Kč coby maximální hranice, kterou jsou ochotni zaplatit. Skupina čtenářů je ochotna k o poznání menším finančním obětem: 178,- Kč jako optimum a 357,- Kč jako maximum. Nikdo z dotázaných nešel pod 100,- Kč, semtam by někdo obětoval i tisícovku, maximum bylo 3000,- Kč. Mimochodem: božské nektary Beerenauslese a zejména Trockenbeerenauslese od renomovaných rýnských či moselských vinařů stojí i mnohem více - zřejmě i proto, že se produkují jen ve výjimečných ročnících a nehrají si na miniaturní lahvičky, vše v poctivých 0,7 l.

18. Jste ochotni připlatit si za to, že ten ryzlink je ze špičkového ročníku v optimálním stáří? Ze špičkové polohy od špičkového vinaře? Z biologického/biodynamického pěstování? Z obzvláště starých či pravokořenných keřů? Že je vyroben tou nejšpičkovější technologií? Že má vyloženě nadstandardní adjustáž?

Poměrně dost lidí nerozlišovalo, buďto jsou ochotni si připlatit za vše vyjmenované nebo naopak za nic z toho. Na miskách vah pak rozhodovali ti vybíravější: Nejvíce jsou lidé celkově ochotni připlatit si za špičkový ročník a vinaře. Jen o málo méně za víno ze starých či pravokořenných keřů (Jsem nadšen!!). Biologické/biodynamické víno mělo neutrální saldo (stejně lidí by připlatilo i nepřiplatilo). Nejhůře dopadla špičková technologie a adjustáž, za ně by si připlatili jen ti, kteří jsou ochotni si připlatit za cokoliv nadstandardního (a těch byla menšina).

19. Cítili jste někdy (nebo dokonce často) v Ryzlinku rýnském lipový květ? Květiny? Petrolej nebo benzín (tak petrolej nebo benzín?) ? Med? Černý rybíz? Kdouli? S něčím jiným se často setkáváte? Co z toho potkáváte ve vůni ryzlinku nejčastěji?

Lípu cítí prakticky všichni (jeden autor se přiznal, že nikdy, ale zároveň připustil, že tomu možná říká medopetrolejovost, jeden velmi známý vinař též pravil, že o lípě slyšel, ale ještě ji ve víně necítil. Tak tomu nerozumím. Lípa, vždyť to je archetyp... no schválně, já ji cítil třeba... cože? V mém notýsku též není ani jednou lípa? Houstone, mám problém...) Hodně lidí též cítilo často v RR med a květiny, to asi ale nebude nějaký odrůdový znak. Petrolej versus benzín: početně samozřejmě vyhrál petrolej, přeci jen knihy o víně mluví jasně (dost by mne zajímalo, kolik lidí opravdu v posledních letech čuchla k pravému petroleji). Pár lidí (mezi nimi bývalý závodník) přísahalo i na benzín, našli se i ti, kteří cítili obojí. I nafta se objevila! Jako možnost jsem to neuváděl, ale dost respondentů uvádělo meruňky. Načal jsem si večer ročník 2000 z Polešovic a s úžasem jsem je tam cítil taky. Zřejmě davová psychóza :-) Černý rybíz - takřka všudypřítomný produkt moderních technologií - detekovali jen čtyři lidé. Moji oblíbenou kdouli jsem tam dal tak trochu z recese. Protože se z kdoule dělá jen velmi zřídka marmeláda, samotný plod je nejedlý, takřka nikdo tento pronikavě a opojně vonící plod nezná (jen jeden z respondentů mimo mne). Mám jeden vydatný zdroj na kdoule, asi s nimi na podzim rozjedu velký byznys... Sice jen sporadicky, ale objevila se i aromata marcipánu, muškátu, acetonu, akátu, grepu, limetky, lékořice, vícekrát se objevilo i jablko, bonbóny a broskve.

20. Dostali jste se někdy k nějakému zahraničnímu ryzlinku? Odkud byl (pokud možno co nejpřesněji oblast či výrobce)? Chutnal? V čem byl jiný (lepší/horší) než ty naše?

Jen čtyři respondenti neochutnali nikdy zahraniční ryzlink - to mne překvapilo, čekal jsem mnohem více. Sedmnáct lidí ochutnalo německé, jedenáct alsaské, čtyři rakouské a australské. Kupodivu slovenské jen dva. To chilské tři lidé, dva italské a jihoafrické. Po jednom Lucembursko, Moldávie, Nový Zéland, USA, Maďarsko. Devatenácti respondentům tyto cizozemské chutnaly, dvanácti nechutnaly. Čtyři lidé se dokonce odvážili přijít s přirozeně nepopulárním tvrzením, že dokonce bylo to, co chutnali, lepší než tuzemské (3x se to týkalo Alsaska, 1x Německa). Ovšem zřejmě to byla ojedinělá setkání a málokdo si píše poznámky, protože konkrétních jmen vinařství použil málokdo: Domaine Zind-Humbrecht, Hugel, Schlumberger, Trimbach, Pierre Sparr (vše kvalitní Alsasko). Půjdu příkladem a doplním, co mně chutnalo z Německa Dr. Loosen - Urzigen Wurzgarten, Christoffel Erben - Erdener Trepchen, J. J. Prüm, Löwenstein, Gunderloch - Nackenheimer Rothenberg a z Rakouska Brundlmayer.

21. Vyhledáváte též tyto zahraniční ryzlinky? Vyhledávali byste více, kdyby se tu daly snáze koupit či kdyby byly cenově mnohem lákavější?

Tady se ukázalo, co je jen zvědavost a co skutečný zájem - zahraniční ryzlinky vyhledávají jen tři respondenti. Ovšem kdyby byly levnější a dostupnější, dalších osm by vyhledávalo (žádný z nich ovšem není vinař - to je pochopitelné).

22. Pijete Ryzlink rýnský samotný nebo k jídlu? Můžete doporučit nějakou fakt ideální/netradiční kombinaci s jídlem? Nějaký konkrétní sýr?

Jen osm respondentů pije RR k jídlu - a v drtivé většině autoři. Zaznělo docela dost gastronomických tipů: pstruh, sumeček, candát či losos podlévané stejným vínem, ústřice, mladé ryzlinky i k tatarskému bifteku (tatarský biftek nejím, ale když jsem pozoroval ostatní, jak si tam s požitkem sypou dekagramy pepře, mám pocit, že velbloudí moč by se k pití hodila úplně stejně), kaviár a chleba s máslem, ústřice. Doporučení ohledně sýrů byla takováto: zrající, plísňové, uzený eidam či uzená mozarella, eidam s chilli kořením či blaťácké zlato se zeleným pepřem. Za největší pikantérii považuji slaďounký ryzlink k perníkové chaloupce - údajně nemá chybu.

23. Jaká je podle Vás ideální sklenička a teplota pro podávání ryzlinku?

Pro spoustu lidí jsou zřejmě ideální sklenička a sklenička, z které pijí, synonymum, takže nejčastější nominací byla nějaká obyčejná dvojka na nožičce. Taky bych si přál, aby to tak bylo, ale zkuste někdy absolvovat test vlivu tvaru sklenky na chuť a vůni, buďto bývají čas od času u AdVivum, nebo zkuste sami pro sebe doma. Pět lidí nominovalo OIVku, ta se opravdu tvarem a objemem příliš neliší od „speciálů" na Riesling od firem Riedel (čtyři nominace) či Spieglau (dvě nominace). V Rakousku prý se běžně užívá Riedel universál pro bílá. Zajímavý byl rozptyl teplot podávání. Nikdo nešel pod ledničkových 8 °C ani nad 13 °C, nejčastěji mezi 10-12 °C. Obecně se vinaři pohybovali o fous výše. Jak správně někteří poznamenávali, teplota se odvíjí nepřímo úměrně od obsahu cukru. Já raději chladím vše na osm, vždy je lepší párkrát zakroužit skleničkou a těšit se z vývoje než se pak snažit dochladit načnutou láhev narychlo v mrazáku.

24. Jaká je podle Vás příležitost/denní či roční doba kdy ryzlink opravdu sedne?

Tuto otázku mnoho lidí odbývalo různými více či méně vtipnými až sarkastickými verzemi toho, že se ryzlink má pít celý rok. Část citlivě odlišovala charakter mladších, svěžích, lehčích kabinetních vhodnějších na jaro či léto od plnějších, vyzrálejších vyšších přívlastků do podzimních a zimních večerů. Jiná skupina to nevztahovala ani na časové období, jako spíš na domácí pohodu, menší společnost. Jsem asi jediný, kdo by pil RR sám, jako lék na depku. Jako jednoznačnou provokaci označuji výrok, že nejlepší je v 17:47, Měsíc však musí přibývat, nikoliv ustupovat!!! :-)

25. Máte nějakou veselou či tragikomickou historku v souvislosti s ryzlinkem rýnským?

Zřejmě žijeme obyčejné až nudné životy a ryzlink nás z nich nijak zvlášť nevytrhuje, protože téměř všichni odpověděli záporně, semtam někdo i tajnosnubně („Ano, ale nemohu říci." Či „To bych nevytahoval."). Snad mi odpustí ta nepočetná menšina, která i něco napsala, neuveřejním ani dvě veskrze tragické historky o odplavaných a rozbitých lahvích, a vyberu pouze příspěvek našeho autora ViDiho, který se mi líbil nejvíce: „Život mi v poslední době připadá veselý i tragikomický zároveň i bez RR, ale v souvislosti s RR se nějak lépe snáší."

26. Je nějaký tajný sen, něco kolem ryzlinku rýnského, co byste rádi ochutnali?

Vinaři si přejí, aby se jim ten jejich vydařil, či aby byl nejlepší, menší vinaři by si přáli ho vysadit nebo aby v jejich okrajovém regionu uzrál. Další skupina přání směřuje k tomu, navštívit ryzlinkové svatyně: Alsasko, Porýní, Moselu, či Galerii RR v Bzenci. Asi nejvíce ovšem tajných přání směřovalo k tomu ochutnat něco špičkového z těchto oblastí, Bernkasteler Doctor, Eiswein nebo Trockenbeerenauslese třeba od Egona Mullera či Dr. Loosena, Vendange Tardive od Hugela, víno z Austrálie nebo z Ameriky, ale i třeba chrámecký košer RR. Jeden na analytiky zatížený autor svůj sen převedl do řeči čísel: suchý výběr z bobulí, 17 % alkoholu, 9 g/l kyselin a 50 g/l extraktu. Jeden hlas si přeje více slaďáků (Ještě více než teď?!?), jiný si skromně přeje, aby bylo RR vždycky dost. A já bych si přál v Čechách či na Moravě aspoň jednoho totálního specialistu na ryzlink, který věnuje první a poslední této odrůdě a žádné jiné a strmá kamenitá vinice se mu odmění vínem nadpozemské kvality...

Díky všem, kteří mi svým příspěvkem pomohli vzdát hold této výjimečné odrůdě i všem vinařům, pro které je RR něčím víc než jen zemědělskou komoditou.