O Víně

Diskuze: Kýč jak bič (aneb Kýčem jak bičem?)
Datum: 28-03-2024
  *
  *
*
2+10=  
* - povinné položky

Seznam příspěvků k diskuzi
Datum: 20.01.2011 14:25:14
Od: b.š.
E-mail: svondr@centrum.cz

Neználek: "vezmu polonahou skupinku mladých děvčat (mužů), napíše se (převezme) líbivé disco, text obsahující nějaká "oh, baby, nebo baby, oh". Kýč!"

Zrovna tohle bych jako kýč moc neviděl, spíš bych souhlasil s Gentlemanovým pohledem ("kýč předstírá něco, co není") - takže bych ho víc hledal v pop/rockové hvězdě, která zpívá za doprovodu symfonického orchestru:-)

Petr: "Italští humanisté považovali gotiku za barbarský styl, odporující každému dobrému vkusu. Ctitelé gotiky naopak v druhé polovině 16. století kroutili hlavami při pohledu na ty bizardní novoty, na styl porušující všechny zavedené konvence - kterým bylo baroko."

Nevím, jestli u těchto starých stylů lze mluvit o kýči - zda určitá nevraživost nebyla dána spíše rozporem profánní (ve smyslu přízemní)/sakrální, cit/rozum...Podle mě nastupuje kýč s plnou parádou až s 19. stoletím (romantismus, historismus).

Petr: "články soudruha Krýzla"

Jojo, "nová vlna se starým obsahem". Jinak jméno Krýzl je pseudonym, napsal to snad Jaroslav Kojzar (který publikuje dodnes - a ze svých zásad nic neslevil:-).

Datum: 19.01.2011 06:50:45
Od: Tad
E-mail: tk@polstina.cz

Díky za podrobné zpracování náročné problematiky, se kterou se i u vína čas od času setkáváme a nějak ji podvědomě tušíme. Naprostou jistotu, že jsem se setkal s kýčem, jsem měl, když jsem poprvé viděl etiketu vín vinařství Krist. Ta mě na nějakou dobu od těchto vín i trochu odradila. Dnes raději přehlížím přeplácanou etiketu a věnuji se spíše obsahu láhve :)

Datum: 18.01.2011 20:12:39
Od: Petr
E-mail: pitris@ovine.cz

Byl jsem nedávno požádán autorem dnešního příspěvku o vyslovení se k názoru na kýč - a to ještě před publikací tohoto článku. Inu, jeho prosba byla odrolována jinými emaily z viditelné obrazovky a tedy zapadla do zapomění (mého). Dovol tedy p.j., abych zareagoval aspoň teď.
Jako sběratel etiket a dlouholetý pracovník obchdou a marketingu se přikláním k myšlence, že kýčovitostí je zboží na běžném trhu přímo prosyceno, protkáno a zavaleno. Od levných a tupých reklam na pivo nebo prací prostředky až po v poslední době oblíbené "dovětky" k různým obchodním značkám, nebo známkám ("A víte kudy kam", "A mám to zadarmo", ...).
Myslím, že úloha "kýč či nekýč" nemá řešení. Italští humanisté považovali gotiku za barbarský styl, odporující každému dobrému vkusu. Ctitelé gotiky naopak v druhé polovině 16. století kroutili hlavami při pohledu na ty bizardní novoty, na styl porušující všechny zavedené konvence - kterým bylo baroko. Nad obrazy Picassa nebo Salvadora Dalího kroutím hlavou i já dnes. Slovo "kýč" bylo jistě jedním z nejpoužívanějších v článcích o rokenrolu v padesátých letech. Ostatně, nemusíme chodit daleko - ještě dnes mám doma schovány články soudruha Krýzla o pokleslé rádobyhudební skupině Pražský výběr z roku 1982.

Co je kýč a co není např. mezi lidmi? Jsou blondýny kýčovitá stvoření? Je malý nos žádoucí, nebo jen kýč? Na podobné otázky si odpovídám asi takto - všechen ten maglajz různých stylů, designů, tvarů, barev, linií, nálad, textů, tváří, myšlenek a podobně, je NUTNÝ aby se ČASEM lidé sami přiklonili k tomu, co PRO NĚ má nějakou vypovídací hodnotu, v čem cítí poselství a čemu uvěří.

Uměle marketingově nafouknutá bublina sice (možná) vydělá peníze, ale za pár let budeme jen marně vzpomínat, o co vlastně šlo. Jen čas prověří hodnoty a oddělí zrno od plev. Do té doby jsme odsouzeni k životu mezi obojím - naštěstí ještě nevíme, co je co :-) a také se můžeme občas utíkat k zrnu staršímu, již časem od nánosů plev oddělenému.
Díky p.j. za pěkné téma :-)

Datum: 18.01.2011 14:20:56
Od: Neználek
E-mail: nez@centrum.cz

Původně jsem se nechtěl do tohoto filozofování o filozofii, které je na můj vkus příliš málo o víně, vkládat, ale nakonec si také přihodím. Kýč ve víně (podle mého) je, když vytvářím víno, etiketu s primárním úmyslem zalíbit se. I tím nejnižším způsobem (silně doslazené víno s ponechaným zbytkem cukru, akt na etiketě). Ten prvoplán strakatého trpaslíka mně osobně vadí a považuji ho za kýč. Při srovnání s hudbou, vezmu polonahou skupinku mladých děvčat (mužů), napíše se (převezme) líbivé disco, text obsahující nějaká "oh, baby, nebo baby, oh". Kýč! Tím nechci tvrdit, že vše plánovaně reduktivně vyrobené je kýč. Je tu i dobrý kvalitní popík. Voňavá líbivá vína s cukříkem, hezká přehledná etiketa (Skoupil, Vinum Moravicum). Jasně, obdivovatele jazzové hudby to absolutně nemůže oslovit. Ale také by měl být schopný uznat, sice to není "můj šálek kávy", ale věřím že to má svoji kvalitu (bez vad, pro mainstream sázka na jistotu). Samozřejmě na druhou stranu jazzové "Oxany", bezsírové "le Mazely" a jiné podivnosti potřebují své publikum. Ale i tak bych toto téma nebral moc vážně. Děti milují kýče, strakaté trpaslíky v zahradě, stěny pokojíku barevné jako pouťová střelnice. A přesto myslím, že jejich budoucímu dospěláckému uměleckému cítění to nemůže uškodit. To jen jako pochopení pro Robby Bubble :o)

Datum: 18.01.2011 13:45:04
Od: p.j.
E-mail: pjelen@barrandov.cz

jasně, i tak se na to dá dívat. Já teda osobně si nemyslím, že by každodenní rutina třeba jako cesta do práce spadala do oblasti kýče (pro mne jsou to tak kontemplativní chvilky, že si téměř každou cestu kamkoliv užívám velmi), můžu si říct, dělám-li to pokaždé stejně nezáživně, že to (možná) není umění, ale to neznamená, že tím pádem to musí být kýč. Mám doma moc pěknou knihu o akčním umění, a tam jsou popisovány umělecké akce typu: "Dnes cestou v polích přemístěn kámen." umění často vzniká tam, kde jen člověk vědomě vykročí malým krůčkem z každodennosti. Kýč bych já osobně chápal v tom, když se od toho očekává, že tím hodně lidí rozpláču, rozněžním, naštvu, vzbudím obdiv a uznání a opravdu to tak zafunguje. Tak mě se zdá, že kýč funugje. ale očekávám, že téměř každý tu definici bude mít jinak. Vlastně tím, že to každý bude mít jinak, mi tohle téma přišlo i lákavé. Až kýčovitě lákavé :-)

Datum: 18.01.2011 12:06:43
Od: p.j.
E-mail: pjelen@barrandov.cz

Gentlemanovi: Probůh! Z čeho jsem to obviňován - toho se právě vždy snažím vyvarovat vydávat své subjektivní mínění za objektivní pravdu. Myslel jsem, že své články píšu dostatečně nejednoznačně, aby bylo jednoznačně jasné, že nalezení (nikoliv hledání) objektivních pravd jsem dávno vzdal :-)
Ale věta, že kýč předstírá, co není, zní zajímavě, byť tedy to je kritérium dost přísné a kolem sebe teď nahonem žádný kýč skoro tím pádem nevidím...předvolební plakáty, panenka Barbie...přikrášlená vína možná. Ale na etikety (snad vyjma těch, co hlásají, že víno je z Moravy, přitom neznámého původu), obrazy, knihy, filmy mi to aplikovat skoro nejde. Podle této definice by kýčem nebyl snad jen dokumentární film a dokumentární fotografie. Všechno ostatní nějak předstírá, že něco je, přitom je to jen kus plátna, papíru nebo shluk pixelů na obrazovce. ale nechci tuhle teorii vyvracet do kořenů, instinktivně chápu, jak to bylo myšleno a nemyslím si, že by to bylo mimo mísu.

Datum: 18.01.2011 11:57:18
Od: Moll
E-mail: milos.ondrak@seznam.cz

Kýč je určitě především pojem, slovo se kterým volně nakládáme, možná až příliš a nebo možná málo.
http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C3%BD%C4%8D
Na uvedených definicích se mi moc nelíbí to "emociální". Pro mne trpaslíci nemají emociální náboj, přesto nebudu protestovat proti jejich zařazení do škatulky kýč.
Ani nesouhlasím s ostrým omezením kýče na oblast umění. Není to zažité proto, že v jiných oblastech nejsme nuceni mluvit, hloubat a bádat, protože buď o tom moc nemluvíme a nebo máme v té oblasti nějakou jinou odbornou terminologii. Tento článek zavádí slovo kýč do vína, proč ne. Myslím, že na mnoho jiných, vysloveně řemeslných oblastí se hodí slovo kýč, architektura, výrobky, úpravy zevnějšků, ba i celé slečny (abych byl spravedlivý, i někteří muži)
Nemohu souhlasit s v článku použitou myšlenkou definice kýče: že primární kritérium je účel vzniku, tedy je-li jediným účelem zalíbit se, jde o kýč.
Podle mne je rozhodujícím obsah. Je-li na díle vidět, že primární cíl je zalíbit se a nic jiného v něm není, pak je to je teprve kýč.
Jsou díla, která vznikala se zcela bohulibým účelem, kterého ale nedosáhla a stala se kýčem, a zase jiná, která vznikla na objednávku, rychle, bez pozornosti, ba i s nechutí, ale autorovi se postavila do cesty drobná obtíž, kterou vyřešil s bravurou, kterou převýšil celý tehdejší svět a dodnes ji obdivujeme.
Samozřejmě, schopnost rozpoznat ten drobný detail, který z toho díla udělá to převyšující ostatní o hlavu, je subjektivní a nemusí být dostupná pro všechny. I když, jak se říká, opravdu skvělého zpěváká pozná celý sál už po dvou tónech, tato schopnost je odepřena neslyšícím. Právě tak i opravdová krása je poněkud neviditelná z nekonečné vzdálenosti a poněkud rozplizlá, pokud máte oko přímo na obraze.
Každý z nás, včetně umělců, každodeně dělá mnoho rutinních věcí, v přemýšlení, mluvě i činnosti a podle toho vypadá i to, co jste vytvořili. Taková rutinní každodení cesta z práce? Není to kýč? Ať přemýšlím jak chci, někdy a zejména u někoho jistě je. Každý znás svou každodení činností vytváříme kýč, ale také každý z nás má tu příležitost, sem tam přispět k vědění lidstava, zazářit a zanechat po sobě něco, co kýčem rozhodně není.
V podstatě - kýč nás obklopuje a bude obklopovat, stejně jako příčina jeho vzniku, lenost a hloupost.
Není to nic, před čím by jsme měli zavírat oči a odmítat to, na druhou stranu - stejně tak s ním nesmíme přestat bojovat!

Když už jsme si zatáhli toto hezky znějící, slovíčko až k vínu, chci připomenout i další - rozkazovací způsob od slovesa kvasit ve staré podobě - kyš. Dnes už vínu neporoučíme a na jeho místo se nám tlačí stejně znějící cizí slova, ale zůstalo v jazyce v podobě příjmení (Martin Kyš, Michal Kiš) a nejkratší dětské říkačky "kiš kiš".
Takže když někdo udělá takový kýč, můžete udělat "kiš kiš". (ale je to trochu zlomyslné)

Datum: 18.01.2011 09:52:32
Od: Gentleman
E-mail: gentleman@seznam.cz

Kýč
řekl bych, že "Jak já tomu rozumím, kýč je jednoduchá linka k tomu vzbudit jednoduchou emoci u publika" je něco jako "ale mně se to líbí" - tedy je to pokus vydat subjektivní názor za objektivní. Proto raději zůstanu u svého subjektivního názoru, že kýč předstírá něco, co není, lhostejno zda jednoduchou či složitou linkou. Dokonce bych řekl, že kýč se vyvíjí, kýčem se něco stát během času může a naopak během času jím být přestane. Je to taková faleš i ve vnímání okolím, to tvoří převážně lidé zvaní snobi.