O Víně

20.05.2011 b. Aktivni: Ano Datum a čas publikace: 20.05.2011 07:07
Jasper Morris MW: Inside Burgundy

Dostat se k této knize znamenalo tolik nevydařených pokusů, proseb a zařizování, že jsem si myslel, že to snad vzdám, že už mi to asi naznačuje, že tuto knihu chtít ani nemám. Zažité útrapy se sháněním dané tvrdošíjnou politikou vydavatele a její vysoká cena ve mně podnítily zlobu, takže i když mi ji kamarád nakonec dovezl z Burgundska, říkal jsem si, jestli vůbec mohu k té knize zaujmout nějaký objektivní postoj. No, zkusím to.

O knize jsme se, myslím, dozvěděli už v předstihu před vydáním. Měl jsem tedy už pocit, že mi bohatě stačí Clive Coatesova nedávno vydaná The Wines of Burgundy v kombinaci s Hugh Johnsonovým Světovým atlasem vín a The Great Domaines of Burgundy od Remingtona Normana a Charlese Taylora MW. To, že Inside Burgundy nešlo objednat přes americký amazon.com, což nám u předchozích vždy výrazně zlevnilo nákup oproti Evropě, mi v rozhodnutí tuto knihu ignorovat jen utvrdilo. Stejně tak jsem bojkotoval i knihu The Pearl of the Côte, která zvolila stejně zákazníkovi nepřátelskou politiku: jeden distributor a šílené poplatky za poštovné. Jižní svah byl ale nadšenější, šel do toho. Viděl jsem to příznivě: půjčím si pak knihu od něj a ušetřím. Ovšem Berry Brothers mu napsali, že k nám posílají zásilky až od padesáti liber. Cena knihy: padesát liber. To na mne dělalo dojem Hlavy 22. Rozhodl jsem se bojovat s nepřáteli za Kanálem a objednali jsme dvě knihy. Nejdřív nám to před Vánoci hlásilo, že dočasně vyprodáno. Šance přát si ji pod stromeček tedy vyšuměla. Pak už to sice objednat šlo, poštovné ovšem činilo dalších 50£. Škrabal jsem vzteky omítku. Zkusili jsme rozhodit sítě po známých, zdali by někdo cestující přes Londýn nám dvě knihy nekoupil u Berry Brothers & Rudd a nedovezl. Nedařilo se. Pak svitla naděje, že by ji mohl někdo dovézt i z New Yorku ze Sotheby´s Wine nebo z Beaune, z možná nejzásobenějšího knihkupectví s knihami o víně: Athenaeum. V Beaune to vyšlo nejdráž, nějakých 65€, ale už jsem byl vysílený kombinacemi a čekáním, prostě jestli tu knihu budu mít do týdne doma, je třeba po tom chňapnout a děkovat a děkovat.

Tak, to jsem se vypsal ze všeho zlého, co získání knihy předcházelo, tak teď se můžeme věnovat knize samotné. Dovolím si ji přímo porovnávat s The Wines of Burgundy od Cliva Coatese, která nás, mimochodem, vyšla na tuším v přepočtu na šest stovek. Obě knihy jsou stejného formátu a prakticky stejně tlusté. Ovšem je to jen optický klam: Morris má 656 stran, Coates 878. Morris totiž použil papír až nesmyslně tlusté gramáže. Velikost písma i počet řádek jsou stejné, Morris má typografii o dost elegantnější, ovšem na úkor dalšího plýtvání papírem: od ořízky má každá strana 4,5 cm neposkvrněné běloby papíru prakticky bez písmen (nemluvě o prázdných dvojlistech oddělujících oddíly, kde je jen nadpis). Co do obsahu se knihy liší poměrně zásadně v tom, že Coates přes pět set stran věnuje svým degustačním poznámkám vín ročníků 1959 až 2007. Tím méně mu pochopitelně zbylo na obecné texty o terroiru Burgundska a výrobě vín (pouhých 34 stran) a popisu vesnic, vinic a vinařů (260 stran). To v Inside Burgundy mají obecné texty 70 stran, vesnice/vinice/vinaři přes 500. Hlavně pro Coatese je Burgundsko pouze Chablis, Côte d´Or a Côte Chalonnaise (Osobně bych byl i krutější.). Morris přidává Auxerrois, Mâconnais a Pouilly-Fuissé. A to včetně podrobných mapek, které snad ještě v této detailní podobě zveřejněny nebyly. Podrobným porovnáním map obou knih je patrné, že Morrisovy jsou lepší. Nejvíce u Chablis, ale přibylo drobných vylepšení i u vinic notoricky známých obcí. Vrstevnice jsou už s nadmořskou výškou, pojmenovány jsou nejen vinice ale i okolní lesíky. Na Morrisových mapách jsou slabší barvou patrné přesahy do sousedních obcí, takže se snáze nechá orientovat v návaznosti map. Bonbónkem je detailní mapka, kdo má kde kousek na Montrachetu.  Na mapy mám ale náročná měřítka - pořád mi připadá, že burgundské mapy mají stále ještě co zlepšovat. Chybí v nich klasicky mnohé poměrně známé monopoly, hranice vinic jsou na mnoha místech zbytečně zjednodušené, u některých grand cru, kde se už před dávnou dobou slučovalo, jsou pořád uvedené názvy před sloučením a složitě se musíte dopátrávat, kde třeba dnes začíná a končí Clos St.-Denis. Prostě nejpřesnější mapky Côte d´Or mám já a musel jsem si je udělat svépomocí :-) Zajímavými bonusy jsou i kapitoly o generických burgundských a crémantech. Ročníkům věnuje jen asi dvacet stran na konci knihy. Samotné srdce Burgundska - Côte d´Or - mu vydá na 390 stran. Coates vždy pohovoří o vesnici, rozebere její grand cru, premier cru už někdy sdružuje do skupin, zdají-li se mu málo odlišitelná. Pak věnuje trochu místa jednotlivým vinařům obce - míněno podle toho, zda v obci sídlí. Morris postupuje podobně, jen má opravdu každé premier cru zvlášť, byť tedy často o něm jen na třech řádkách popíše, kde leží, což se nechá vyčíst z mapy i bez toho. Někde má i známější Village vinice. U každého má rovněž klasifikaci ze dvou stěžejních historických zdrojů (z 19. a první půlky 20. století) a přidává i svoji klasifikaci, která ale tak v 90% kopíruje oficiální burgundskou klasifikaci, tj. grand nebo premier cru, jen výjimečně vyzdvihne něco na „mimořádné" případně by podle něj měla být oficiální klasifikace snížena (to ale opravdu zřídka a spíš u méně známých - jen u Cortonu byl poměrně nemilosrdný). U význačnějších vinařů má určitě více podrobností než se vešlo Coatesovi, taky uvádí někdy u obce i vinaře, kteří sídlí jinde, ale slavní jsou díky vínům z této obce. To dost zjednodušuje jejich hledání. Co se orientace v knize týče, Morris má jasně navrch.

Rozdílně knihy obou autorů projevují jejich... temperament. Jasper Morris se snaží být objektivním encyklopedistou. Valná většina textu je suše objektivním výčtem faktů. Jen (relativně) málokde probleskne jeho vlastní hodnocení. Nikde nenajdete přehledně jeho top výběr terroirů nebo vinařů. To penzista Coates to „má na háku", nerozpakuje se mluvit svobodně, vzít na sebe odpovědnost za vlastní subjektivní hodnocení toho, kdo je podle něj špička i kdo něco nedělá podle něj dobře. Tohle je asi pro mne nejcennější devizou u Coatese, oblíbil jsem si i prolézání jeho degustačních poznámek psaných dost osobitým a úsporným stylem a na jeho hvězdičkové třídění terroirů a vinařů docela beru při nákupech ohled. Morrisova kniha je určitě novým etalonem, který posunuje laťku encyklopedické sumy znalostí o Burgundsku zase o kus výše v kvantitativním i kvalitativním smyslu. Možná ji nakonec kvůli tomu budu otevírat i nejčastěji, ale upřímně, kdybych měl čas z hořícího domu zachránit buď Morrisův nebo Coatesův svazek, sáhl bych asi po tom druhém, jehož subjektivita a srdcařství je mi přeci jen o něco bližší.

Počet příspěvků v diskuzi: 2  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3474x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5