O Víně

Z pořádání degustací ve vinotéce Pravdivá vína v Dlouhé Loučce už se stala tradice a zdá se, že už nebude třeba zákazníky nějak dlouze přesvědčovat k zakoupení vstupenky, protože dlouho před 17. zářím, kdy se další z nich konala, byly lístky rychle vyprodány. Naštěstí jsem si stihla koupit tu svou včas, protože přijít o degustaci vín pana Václava Šalši z Kostelce u Kyjova bych nechtěla. Navnadil mě jak Michalův rozhovor s panem Šalšou zveřejněný tady na ovine.cz, tak pochvalná slova ohledně kvality Šalšových vín od p.j. po letošním ročníku veletrhu Víno a destiláty, především však moje osobní zkušenost s několika málo ochutnanými víny ve sklípku v Musílkově v Košířích.

Všechna vína přivezl pan Šalša do vinotéky už před nějakou dobou, takže byla správně připravena a vychlazena pro degustaci. Správně připraveni na degustaci jsme ovšem byli i my, hosté, takže pan Šalša bez dlouhých úvodů nalil první vzorek a teprve potom se rozpovídal o sobě a svém vinařství. Šalšova rodina vinaří už po generace, takže i Václav Šalša se účastnil prací ve vinařství od malička. Jeho plán koupit si hektar vinohradu a vyrábět i nějaké víno zcela sám pro sebe a své přátele, vzal za své, když mu bývalé JZD prodalo hektarů rovnou čtrnáct. Václav Šalša později začal hrozny i nakupovat, a to od osvědčených pěstitelů a výhradně ze Slovácka, takže výroba postupně rostla, až se z podnikatele ve vícero zemědělských oborech (mj. např. chov králíků na maso) stal před třemi lety vinař, pro kterého je jeho vinařství hlavní obživou. Ve vlastních vinohradech (trať Horky, obec Ježov) pěstuje Veltlínské zelené, Sauvignon, Chardonnay a André. Protože vinohrady nejsou po letech činnosti místního JZD vždy zcela v kondici, má Václav Šalša v plánu část veltlínu vyklučit a příští rok zasadit aromatickou odrůdu (Muškát moravský nebo Irsai Oliver) a nějaké keře odrůd velmi tradičních (Neuburské nebo Sylvánské zelené). Od minulého jara má současně i keře rezistentů (Malverina, Laurot a Hibernal).

Nejprve jsme ochutnali Veltlínské zelené, suché kabinetní víno ročníku 2008 (cukernatost moštu 20,0 °NM, obsah kyselin 6,7 g/l, zbytkový cukr 1,4 g/l, celkový extrakt 17,9 g/l, alk. 12,0 % , trať Horky, Ježov, 48. úroda těchto keřů). Nekomplikované víno jemné, nenápadné vůně a svěží chuti s výraznou kyselinou se dobře pilo a správně naladilo naše chuťové pohárky. Hrozny pro výrobu druhého vzorku - Muller Thurgau, kabinet 2008 (cukernatost moštu 20,0 °NM, obsah kyselin 5,5 g/l, zbytkový cukr 1,5 g/l, bezcukerný extrakt 16,0 g/l, alk.12,5 %, trať Kameníky, Kyjov), koupil pan Šalša již poněkolikáté od svého kamaráda, z vinic starých přes třicet let. Víno stejného ročníku i přívlastku jako první vzorek ale bylo plnější, kořenitější a chuťově výraznější než předchozí veltlín. Květinová vůně a příjemná ovocně-kořeněná chuť vyloženě lákaly k dalšímu doušku.

Třetím vzorkem bylo spontánně kvašené Veltlínské zelené, pozdní sběr 2009 (cukernatost moštu 21,7 °NM, obsah kyselin 6,0 g/l, zbytkový cukr 4,8 g/l, bezcukerný extrakt 18,9 g/l, alk. 13,0 % , trať Horky, Ježov). Kouzelnou vůni kombinace zralých hroznů, medu a sušených květů následovala výrazná, zralá, silná a komplexní chuť. Vzadu na jazyku zanechalo víno dlouhou, příjemnou, ovocně-nakyslou dochuť. Vynikající víno, které zanechalo silný dojem a pilo se vyloženě s radostí a potěšením.

Následoval Sauvignon, pozdní sběr 2008 (cukernatost moštu 21,0 °NM, obsah kyselin 7,1 g/l, zbytkový cukr 4,1 g/l, bezcukerný extrakt 18,3 g/l, alk. 13,0 % , trať Horky, Ježov). Jemná broskvovo-rybízová vůně byla doplněná ovocnou chutí s výraznou kyselinou, po které se až sliny sbíhaly. Víno se pilo dobře, osvěžilo, neunavilo. Tak si představuju suché, lehké, decentně aromatické víno na dlouhé popíjení. Výborný se mi zdál Muškát moravský, kabinet ročníku 2008 (cukernatost moštu 20,6 °NM, obsah kyselin 4,4 g/l, zbytkový cukr 3,3 g/l, bezcukerný extrakt 17,0 g/l, alk. 12,0 %, trať Cimburky, Ořechov). Z hroznů nakoupených od Štěpána Maňáka vyrobil pan Šalša lahodný mok lehce muškátové, nevtíravé vůně a plnější, vyvážené, šťavnaté chuti. Moc dobré pití. Navíc mě potěšilo, že jsme byli u pátého vzorku a cukry se stále držely hodně při zemi.

První vzorek s vyšším zbytkovým cukrem byl polosuchý Ryzlink rýnský, pozdní sběr ročníku 2009 (cukernatost moštu 21,4 °NM, obsah kyselin 6,3 g/l, zbytkový cukr 8,7 g/l, bezcukerný extrakt 20,7 g/l, alk. 11,5 %). Po prvním přivonění jsem byla trochu na rozpacích (v zápisku mám poznamenáno: „Ha há, toto že je RR?!"), protože přezrálé ovoce a jablečný štrúdl jsem nečekala. Chuťově ale bylo víno moc dobré, připomínalo řádně uleželý jablíčkový kompot s kapkou citronové šťávy. Překvapivou kombinaci vůní a chutí vzápětí Václav Šalša vysvětlil: hrozny se sbíraly pozdě, už na sněhu a rozmrzlé. Právě přemrznutí způsobilo ony kompotové tóny. Po krátkém vydýchání se ale vyvětraly a objevily se typicky ryzlinkové tóny, lípa, med, mineralita. Mezi návštěvníky mělo tohle víno docela úspěch. Nakonec i u mě.

Polosladké růžové André, pozdní sběr 2009, mělo krásnou, velmi světloučkou lososovou barvu a vonělo višňovým jogurtem. Víno bylo lahodné, nezdálo se sice tak sladké, řekla bych spíš polosuché, ale přesto dávám přednost suchým růžovým vínům, říznějším a svěžejším. Jistě je tahle růžovka ale pěkným příkladem lahodného rosé pro milovníky lehce nasládlé chuti. A kdyby bylo léto v plném proudu a přede mnou vidina bazénu a kostek ledu, možná bych mluvila jinak. Sladkou tečkou před červenými vzorky byl sladký Sauvignon ve výběru z bobulí, ročník 2009 (cukernatost moštu 27 °NM, obsah kyselin 5,2 g/l, zbytkový cukr 63,5 g/l, bezcukerný extrakt 19,9 g/l, alk. 12,0 %, trať Horky, Ježov). Překvapila mě dosti výrazná kopřivová vůně v pozadí, kterou ani všechny ty přezrálé plody s medem nedokázaly potlačit. Mou mylnou domněnku, že v tak sladkém a zralém víně kopřivy nikdy znát nebudou, tak Václav Šalša tímto bobuláčem vyvrátil (a podle jeho slov, vyvrátil jím tuto domněnku i sám sobě). Doušek tohoto vína byl fajn, víc bych ani nemusela a kvality takto sladkých vín bohužel neumím ocenit.

Během nalévání prvního červeného vzorku, Frankovky ročníku 2008 (pozdní sběr, cukernatost moštu 24,0 °NM, obsah kyselin 6,0 g/l, zbytkový cukr 2,6 g/l, celkový extrakt 25,5 g/l, alk. 13,0 % , Ořechov), jsme se dozvěděli, že pan Šalša každoročně uvažuje, zda má smysl červená vína vůbec vyrábět. Problémy s vyzrálostí a nejisté výsledky ho dost odrazují, na druhou stranu stále se do jejich výroby pouští, tak já doufám, že s tím úplně nepraští. Frankovka totiž byla povedená. Víno temné barvy s rubínovými odlesky vonělo černými jeřabinami, kávou a špetkou bílého pepře. Vůně byla podtržena animálními podtóny a stopou dřevěného sudu. Lahodná a plná chuť na jazyku lehce drhla a vyloženě volala po nějakém masovém pokrmu. Myslím, že časem může tohle víno ještě získat na kulatosti a sladěnosti chutí.

Rulandské modré, pozdní sběr ročníku 2008 (cukernatost moštu 21,0 °NM, obsah kyselin 5,2 g/l, zbytkový cukr 1,7 g/l, bezcukerný extrakt 22,0 g/l, alk. 11,5 %, trať Borové čtvrtě, Nechvalín), mělo typicky pinotovou cihlovou barvu s okraji v barvě cibulových slupek. Nekomplikované, obyčejné víno, které neohromí, ale rozhodně neurazí a bude příjemným společníkem pro dlouhé večery s přáteli a dobrým jídlem třeba z grilu. Vzor pro pinoty to rozhodně nebyl, ale na pití to bylo fajn. Už svou temně fialovou barvou zaujal Dornfelder, pozdní sběr ročníku 2009 (cukernatost moštu 23,0° NM, obsah kyselin 5,8 g/l, zbytkový cukr 2,4 g/l, bezcukerný extrakt 30,2 g/l, alk. 12 %, trať Lepiny, Dambořice), a co teprve jeho omamná kořenitá vůně! Víno, které vonělo jako můj šuplík s kořením, mělo silnou, plnou, borůvkovou a taktéž kořenitou chuť, která mi připomínala jehličnatý les, vlhkou hrabanku, borůvčí. Už kvůli tomuto výbornému Dornfelderu by byla škoda, kdyby Václav Šalša na červená vína úplně zanevřel.

Podle degustačního listu bylo posledním vzorkem polosuché André ve výběru z hroznů ročníku 2009 (cukernatost moštu 24,6 °NM, obsah kyselin 6,4 g/l, zbytkový cukr 9,4 g/l, bezcukerný extrakt 26,5 g/l, alk. 13,5 %). Po ostružinách vonící víno bylo v chuti vyvážené, navzdory mládí krásně sametové, lahodné. Pěkné andréčko. Mimo degustační list donesl pan Šalša ještě bonus, slámové André, teprve týden nalahvované, ještě bez etikety, jejíž podoba ještě není dořešená. Hrozny ležely půl roku v bedýnkách, nyní je ve víně kolem 150 gramů zbytkového cukru. Vonělo jako domácí jahodový kompot a vyvolávalo chuť na bonbony „višně v čokoládě". Vyšší kyselina příjemně doplňovala sladkost, takže výsledná lahůdka mi seděla mnohem více než bobulový Sauvignon, který byl zkrátka jen sladký.

Třináct vzorků bylo za námi. Nejdřív jsem si říkala, že když napíšu, že nejlepší byl pro mě spontánně kvašený veltlín, bude to smrdět pózou, ale když jsem viděla a slyšela ostatní návštěvníky, jak jim tohle víno chutná a jak se prodává, obávat jsem se přestala. Kdo nevěří, ať si zajde na nějakou degustaci pana Šalši - spontánně kvašené víno vyčnívá z řady jako žižkovská věž. Doufám, že pan Šalša zkusí tento postup i u dalších odrůd, jak sliboval v Pravdivých vínech. Kromě něj mi ale moc chutnal i muškátek, zajímavý byl rýňák. Obecně byla bílá vína asi povedenější, domů jsem si ale odnesla i Dornfelder, který mi chutnal moc, pěkná byla Frankovka. Kromě dobrých vín musím ocenit i detailní informace včetně veškerých analytických hodnot, které Václav Šalša uvádí na etiketách, a taky jeho smysl pro humor, příjemné vystupování a ochotu zodpovídat na zvídavé otázky.

Děkuji panu Šalšovi a vinotéce v Dlouhé Loučce za fajn zážitek.